Digitalizace: Léčba Bartošem

Česko už jednu podobnou zkušenost má. Ve vládě Vladimíra Špidly (2002–2006) vzniklo ministerstvo informatiky a vedl jej Vladimír Mlynář, po něm jeho stranická kolegyně Dana Bérová. Úřad sice zpočátku vzbuzoval rozpaky, pak se ale osvědčil. Pomáhal rozjet českou digitalizaci a přispěl k tomu, že v počátcích téhle agendy se Česku dařilo udělat velký pokrok.

Uváděl do života velmi důležitý zákon o elektronickém podpisu, který umožnil na počítači potvrzovat a odesílat úřední dokumenty. Tehdy také začal vznikat první portál veřejné správy, tedy jakási vstupní brána do digitálních služeb, které se začaly ve státní správě vytvářet.

Začal také vznikat plán, jak postupovat dál: zřízení Czech POINTů, tedy komunikačních terminálů přístupných komukoliv po celém Česku i mimo něj, navíc s odbornou pomocí, a vznik základní registrů, kde by byly uloženy naše osobní údaje a úřady by je mohly mezi sebou diskrétně sdílet.

Po volbách 2006 ale nová vláda Mirka Topolánka ministerstvo informatiky zrušila a agendu digitalizace převedla pod ministerstvo vnitra, kde je dodnes. Tehdejší náměstek ministra vnitra a jeden z hlavních tahounů digitalizace Zdeněk Zajíček to vysvětluje tím, že digitalizace jako velký projekt jdoucí napříč jednotlivými vládními resorty vyžadovala silné politické vedení, které ministr informatiky, malého, spíš okrajového resortu, neměl. Naproti tomu ministr vnitra za jakékoliv vlády ano.

Bartoš může pomoct

Důvod téhle změny přinesla nejen tradiční snaha ODS redukovat úřady, ale i zkušenost z vlády. Projekt digitalizace, tehdy stále ještě ve své počáteční fázi, začal brzy narážet u jednotlivých resortů na malou ochotu ke spolupráci. Především starší ministři logice přechodu na digitální bázi nerozuměli a nevěřili, že je něco takového potřeba. Začali tedy jednotlivé kroky ignorovat. Systémové změny jako vznik základních registrů (tedy serverů s databázemi lidí, nemovitostí a firem) nebo portál veřejné správy vznikaly, jednotlivé úřady je ale neplnily digitálními službami.

Za vlády ANO a ČSSD zase vznikl jiný problém: vládní úřady, například ministerstvo financí, pojaly přechod na digitalizaci jako šanci určité sebepropagace a začaly si vytvářet své vlastní portály. To je přitom proti logice projektu digitalizace státní správy, protože ta má mít pokud možno jednotnou podobu, aby se v ní všichni rychle zorientovali.

Přivést své vládní kolegy ke spolupráci proto vyžaduje od každého politického lídra digitalizace nemalé úsilí. To ale zmizelo už v roce 2010, když  z vedení ministerstva vnitra odešel Ivan Langer (ODS). Jeho nástupci digitalizaci nepojali jako svoji prioritu a výsledky sklízíme v podobě celkového zaostání dodnes. Specializovaný odbor na ministerstvu vnitra nemá dostatek pravomocí a už vůbec ne politické síly, aby například nařídil jednotlivým úřadům nehrát si na svém vlastním písku a podřídit se společnému konceptu.

Andrej Babiš se pokusil v roce 2018 digitalizaci urychlit a zkvalitnit tím, že jmenovat vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimíra Dzurillu. Ani ten ale nemá zdaleka takovou politickou sílu, aby mohl plán digitalizace státní správy vymáhat.

V téhle logice tedy může Česku pomoct, pokud se projektu v pozici ministra ujme jeden z předsedů koaličních stran, jako je Ivan Bartoš. Má to ale jedno úskalí: až Bartoš skončí a Piráti z vlády odejdou, je pravděpodobné, že ministerstvo informatiky opět zanikne. Žádná jiná těžká politická váha z jiné strany totiž nebude mít o jeho řízení zájem. Zase se tedy bude celá věc měnit.