Ani v případě ohrožení státu není Babišův kabinet všemocný

Česká sněmovna příští týden projedná další prodloužení nouzového stavu. Podle českých ústavních právníků je však nutné, aby vláda a krizové štáby nezneužívaly tento stav k porušování našich základních práv a svobod - a to se jim evidentně nedaří.

Renomovaný ústavní právník Jan Kysela, jeden z prvních, který debatu na toto téma otevřel, považuje současná opatření vlády v oblasti omezení pohybu a pobytu za ne zcela odpovídající Ústavě. „V krizovém zákoně není napsáno, že zavřete hranice a nikoho nevpustíte do zahraničí. Je tam napsáno pouze, že můžete omezit pohyb a pobyt,“ zpochybňuje právo zavřít hranice způsobem, jakým to udělala vláda.

Nezisková organizace Rekonstrukce státu v souvislosti s možným porušováním ústavních práv v nouzovém stavu oslovila několik uznávaných právníků včetně Kysely - a zjistila několik závažných vládních přešlapů. První už napravil Nejvyšší správní soud. Vláda rozhodla 15. března o odložení doplňovacích voleb do Senátu za zesnulého Jaroslava Kuberu „z důvodu omezení svobody pohybu“. Ústavní zákon o bezpečnosti však jednoznačně říká, že odložení voleb je možné pouze zákonem, který musí odsouhlasit parlament. To svým rozhodnutím potvrdil ve středu i Nejvyšší správní soud. Vláda tu jednoznačně porušila své pravomoci.

Svým usnesením také omezila zasedání obecních a krajských zastupitelstev pouze na výjimečné situace, které souvisí s nouzovým stavem, případně jde o zabránění hrozícím škodám nebo o schválení právních jednání nezbytných k dodržení termínů. Zasedání je přitom možné pouze na dálku a bez účasti veřejnosti. Toto zásadní omezení je ale podle právníků oslovených Rekonstrukcí státu nezákonným a protiústavním zásahem do práva na samosprávu.

Vláda neuvádí u svých opatření často žádné odůvodnění, což od počátku nouzového stavu vyvolává poměrně bouřlivou veřejnou debatu. Ani vysvětlení Ústředního krizového štábu nebo ministerstva zdravotnictví nejsou dostatečná. „Vzhledem k tomu, že je často velmi razantně zasahováno do základních práv a svobod, musí být pro veřejnost pochopitelné, z jakého důvodu k daným opatřením vláda přistupuje,“ píše se v analýze Rekonstrukce státu.

Je zřejmé, že něco zakázat a nevysvětlit vzbuzuje nedůvěru, zejména když jde o svobodu a právo se volně pohybovat. Motivací pro přizpůsobení zákazům nesmí být jen strach, ale také přesvědčení, že vládní rozhodnutí je efektivní a smysluplné. Což se vládě příliš nedaří.

Ani v nouzovém stavu nepřestává platit základní premisa Ústavy, že v legislativním rozhodování je parlament nepominutelný. Vláda sice předložila Sněmovně i Senátu ke schválení pět zákonů, které by měly zmírnit ekonomické dopady pandemie, ale znění zákonů dodala pozdě, a především poslanci se s nimi nemohli seznámit dopředu. Schválené zákony mohou tedy obsahovat chyby a v budoucnu způsobit právní zmatek.

Fakt, že rozhodování politické reprezentace – zdá se – působí v konečném důsledku poměrně státotvorně, je především zásluha veřejnosti i expertů. Ti všichni plány a výstupy vlády kontrolují, upozorňují na chyby, právní nesmysly, protichůdná rozhodnutí, na vnitřní i mezinárodní politický dopad.

Vláda nemá ani v době, kdy je nutné jednat rychle, právo rozhodovat, jak se jí zamane, jenže řada rozhodnutí od chvíle schválení nouzového stavu tak působila. Nebyla dostatečně vysvětlena, nejsou diskutována, přinášejí rozhodnutí a plány, které se vzápětí ukazují jako chybné, či dokonce protiústavní. A bránit se této „epidemii“ je pro zdraví společnosti stejně důležité.