Agrofert nám dluží sto milionů, i když to popírá 

Ať už Andrej Babiš letos na podzim vyhraje volby, nebo ne, nemá ohledně své politické kariéry důvod k depresi. Jeho politická mise se vydařila nadmíru dobře, tedy z jeho pohledu. Majitel Agrofertu vytvořil během svého vedení vlády systém, který mu může armáda evropských podnikatelů a manažerů jen závidět. Nic to nedokazuje lépe než pověstná stomilionová státní dotace pro Babišovu výrobnu toustového chleba Penam.

Její příběh je díky publicitě v poslední době dobře znám. Penam požádal o unijní dotaci na údajnou inovativní výrobu. Evropská komise dospěla k závěru, že stejnou výrobu už Agrofert provozuje jinde, o inovaci tedy nejde, a dotaci odmítla zaplatit. Agrofert dostal peníze předem od české vlády, měl by je tedy vrátit. Tento týden však české ministerstvo průmyslu oznámilo, že vrácení dotace požadovat nebude. Nechalo si totiž udělat u nezávislého hodnotitele vlastní kontrolní posouzení žádosti o dotaci - a ten došel k závěru, že linka Penamu inovativní je.

Nastala tedy poměrně překvapivá situace. V podnikatelském prostředí, které si zakládá na stejných podmínkách pro všechny firmy na trhu, dostal jeden výrobce zcela běžné komerční potraviny velmi štědrou pomoc od českého státu. Jiní výrobci toustového chleba můžou jen závidět. Nemají možnost podobnou pomoc získat, protože český stát ji za normálních okolností nenabízí, a Agrofertu ji dal jen proto, že se očekávalo proplacení z Bruselu.

Premiérova firma provozující zcela komerční činnost tedy dostala nestandardní pomoc, která připravila o spoustu peněz státní rozpočet a likviduje spravedlivé konkurenční prostředí na trhu. Agrofert by měl samozřejmě peníze vrátit. Už z hlediska elementární spravedlnosti je to zcela logické: žádal podporu z EU, nedostal ji, měl by se tedy umět obejít bez ní. Babišova firma ale využila administrativní procedury (peníze v předstihu vyplatil český stát) a toho se teď drží. Je to vychytralé, cynické, chamtivé, z hlediska principu žádané dotace a vůči konkurenci zjevně nefér.

Ve zpravodajství občas zaznívá, že jde o spor o pojetí inovativnosti výrobní linky. Jeden názor zastává Brusel se svými hodnotiteli a jiný názor zastává česká vláda opřená o své vlastní hodnotitele. To je ale nesmysl: pokud český stát za běžných okolností inovativnost výroby toustového chleba nedotuje (proč by taky dotoval), nemůže teď vláda vyplacení dotace tímto způsobem obhajovat.

Je proto jednoznačné, že by měla chtít peníze od Agrofertu zpět třeba i cestou soudního sporu. Skutečnost, že to odmítá učinit, má jediné logické vysvětlení: celé to takzvané hnutí ANO funguje především ve prospěch zájmů svého zakladatele a majitele, zvlášť teď, kdy se rozhoduje o místech na volebních kandidátkách.

Postoj ministra průmyslu Havlíčka a ministryně pro místní rozvoj Dostálové, kteří by měli proti Agrofertu zakročit a zjednat v dotacích pořádek, není jen výsměchem českým daňovým poplatníkům, z jejichž kapes tahle podpora “inovace” jde, ale třeba i všem starostům, kteří musí vést své obce pod tlakem nevyzpytatelného paragrafu o péči řádného hospodáře a mají obavu, že jsou neustále jednou nohou v kriminálu.

Prostě není možné, aby Dostálová s Havlíčkem jen pokrčili rameny, že peníze zpět nechceme, a tak to bylo.