Ten, který sázel stromy

Koupit si lístek na dokument (pokud není od Heleny Třeštíkové nebo Michaela Moorea) považuje většina diváků za riziko. Stát se platícím divákem portrétu o dokumentaristovi, etnografovi a zakladateli slovenského filmového školství, to působí přímo jako výstřednost. Ale klidně to udělejte a zajděte si právě teď v rámci putovní přehlídky Střední Evropa do některého artkina na nejlepší slovenský film roku 2006 režiséra Martina Šulíka: Martin Slivka, Muž, který sázel stromy. Je to malý klenot a ocení ho každý, komu se líbila Šulíkova adaptace deníků Pavla Juráčka. Ta před třemi lety oběhla světové festivaly pod názvem Klíč k určování trpaslíků.

Martin Slivka byl hledač slovenské identity. Popsal tisíce stránek záznamy lidových zvyků, které vzápětí stírala moderní doba. Natočil řadu výborných filmů, které televize vysílala o půlnoci. Založil v Bratislavě filmovou školu, přestože se dnes na Slovensku filmy skoro nedělají. A nakonec dostal příležitost natočit kolosální mnohahodinový projekt o evropských Romech od Rumunska po Lisabon, který se kvůli složité soudní při nikde nehrál. Byl by určitě byl rád úspěšnější a hlavně na to měl: byl světová osobnost. Ale prostě to nešlo, zadusila ho doba a malodušné prostředí, ze kterého příliš vyčníval. Jenže on se cítil jako slavný Gionův hrdina: sázel stromy pro ty, kdo přijdou po něm.

Proč se ale na to všechno dívat a co je nám po tom? To je právě ono. Někdy se nepovede film o Kryštofu Kolumbovi, jindy se hodně povede film o člověku, kterého znali hlavně odborníci a přátelé. Musí se ale udělat s nasazením, hravě, moderně. A tohle Šulík umí. Jeho snímek vyjadřuje hlavně vztek nad vlastní zemí, kde tolik politiků vede řeči o národu, ale skoro nikoho nezajímá slovenská kultura a slovenská minulost. Nejlepším důkazem je bohužel Martin Šulík sám. Je to režisér se světovým jménem. Ale protože nemá doma jinou práci, vyšívá zlatou nití a se vším filmařským umem dokument o svém profesorovi – a vlastně o poválečném vývoji na Slovensku. Pravda, mohlo to být kratší. Ale stojí to za vidění.