Prostě umí létat

Řeč je o orlu skalním, kterého se snaží místní ochránci zvířat a zoologové ze záchranné stanice z Bartošovic u Nového Jičína už tři roky za velkého úsilí vrátit do zdejší přírody (k tématu viz. článek S orlem nad hlavou v čerstvém vydání Respektu).

A to je právě ta potíž: člověk svým počínáním příliš možností k něčemu tak sofistikovaně citlivému nedává. Jedna z orlic totiž před pár týdny padla za oběť lidské nástraze - suverénně v přírodě pohozené jedovaté návnadě. Ta nás má údajně - alespoň podle jistého logického vysvětlení - zbavit něčeho tak "obtížného“, jako jsou takzvaní lesní "škůdci“, tedy šelem a dravců, kteří nezřízeně požírají to, na co si my lidé přeci potrpíme - zajíce, ryby či koroptve. A k zabíjení nepohodlných zvířat se nejběžněji používá prudký jed karbofuran (v rámci Evropské unie byl postaven mimo zákon a trestným činem je byť i jen jeho držení) a z logiky věci vyplývá, že ho zřejmě zdejší zvěři podstrkují jako nejjednodušší nástroj hubení místní myslivci či rybáři - nikdo jiný totiž na takovém hospodaření nemá zájem. Těžko lze přece uvěřit, že se po Čechách pohybuje jeden šílenec či nějaké podivné spiknutí a karbofuranem cíleně tráví jedno zvíře po druhém. Přesto žádný viník nebyl nikdy dopaden, podezření na místní lesní správce se prý prostě nepotvrdilo.

V této souvislosti nezbývá než přijmout tvrzení policie, že je opravdu těžké zajistit v nehlídané přírodě stopy, které by k někomu konkrétnímu skutečně vedly, natož lapit přímo při činu pachatele. Nicméně občan od policie očekává, že si s takovým zádrhelem dokáže poradit a že se proti takové svévoli a k ochraně zvířat prostě něco udělat musí, ať už to provádí myslivci či nikoliv. A k prvnímu kroku správným směrem skutečně došlo: policisté vypracovali jistou metodiku, která má vyšetřování takových případů urychlit a tedy udržet "ve hře“. Policista už by tak do budoucna neměl být po nálezu v křečích zkrouceného mrtvého zvířete s vypoulenýma očima na pochybách, která doopravdy bije. Navíc všechny zainteresované úřady v současnosti tvrdí, že používání karbofuranu je vážnou věcí: inspekce životního prostředí třeba poukazuje na množící se případy otrav domácích psů a koček, karbofuran se také nedávno objevil i v otrávené návnadě přímo na veřejném prostranství v městském parku. Policie sice veřejnost upozorňuje, že pachatel otrávené přísně chráněné zvěře si zahrává až s tříletým nepodmíněným trestem, přesto by mohla společně se zákonodárci přijít s podobnou iniciativou, jako v případě nelegálně držených střelných zbraní. Prostě držitelé karbofuranu by ho měli co nejdříve odevzdat ke zničení nebo registraci. Karbofuran totiž v sobě obsahoval postřik, který se ještě donedávna běžně používal v zemědělství a dá se tedy předpokládat, že ho jsou mezi lidmi v držení ještě celé metráky, ne-li tuny. V současnosti je to ale zkrátka zákeřná a nelegální zbraň.

Čas od času ukáží ochránci zvířat překvapené veřejnosti, co všechno člověk dokáže zvířatům udělat - laboratorní opice se záměrně zašitýma či vydloubanýma očima, krysy s uměle vytvořenými nádory či dvěma hlavami, nebo brutální krvavou kostřičku lišky komplet staženou z kůže jen kvůli úžasnému kožichu. A tak bychom si mohli nějaký ten "drobný“ prostředek, jak zmenšit utrpení a svévolné hubení čím dál řídnoucí divoké zvěře, čas od času také dovolit. Třeba proto, aby se na obloze dal vedle skvělých, moderních strojů spatřit i opravdový, ničím nespoutaný a nikým v laboratoři nevyrobený nádherný pták, který na rozdíl od nás umí prostě skvěle létat.