Kuriózní Paroubek
Jsou věty, které se prostě nepovedou. Vteřinu poté, co jste je vyslovili, se koušete do rtu, chtěli byste je vzít zpátky – ale nejde to.
Jiřího Paroubka už teď určitě skoro týden hrozně mrzí věta, kterou vyšperkoval svou rozsáhlou esej Marná filipika proti lhářům na serveru Aktuálně, což je v zásadě předlouhý výčet nepřátel míru a Lidového domu. A pouze hypernáročný program minulých dní (jen ve středu položil tři kytice k pomníkům) mu zatím nedovolil vzít ta slova zpátky, pokorně se omluvit a tak trochu, aspoň trochu se zastydět. Nebo třeba to Petr Dimun ještě jen nestačil poslat e-mailem, mají toho v poště na ústředí prostě moc.
„Pan Cikrt není opravdu arbiter elegantiarum, spíše kuriozita,“ komentoval Paroubek Cikrtova slova, že mu na obrazovce moc nejde přirozený úsměv (což by mu možná řekl každý trochu upřímný image maker).
Tomáš Cikrt
, bývalý mluvčí ministra zdravotnictví Julínka, je opravdu trochu jiný než zbytek populace. Jiřímu Paroubkovi možná připadá i legrační: je takový malý, jen o něco vyšší než třeba stůl. Hahaha. A má v poměru k tělu hodně velkou hlavu. Hahaha. A ještě se s tím ukazuje na veřejnosti, kuriozita.
Normálně se nestydí za to, že je nemocný. Mluví otevřeně o svém handicapu, nestěžuje si, žije, zdá se, docela spokojený a úspěšný život. Když ho kdysi sociální demokrati v kampani označovali za „malého panáka“, vzal to s nadhledem, jen se podivil, proč si zrovna strana hájící všude po světě ty slabší a znevýhodněné nevymyslí něco duchaplnějšího.
Jsou určitě na světě jedinci, kteří si myslí, že si lidé jako Tomáš Cikrt mohou za svoje postižení sami: třeba bývalý trenér anglické fotbalové reprezentace Glenn Hoddle v roce 2000 v Timesech prohlásil, že je to „trest za hříchy v minulém životě“. A pak se hned od národního týmu pakoval.
Jiří Paroubek určitě vysvětlí, že „to tak nemyslel“. A že to jen jako „nenávistný novinářský šmok“ v „goebbelsovském opojení“ (citujeme z textu na Aktuálně) jen záměrně a zlovolně „vytrhávám z kontextu“. Některé věci – jak kdysi pravil jeden z otců zakladatelů tohoto časopisu – se ale z kontextu vytrhnout nedají. Třeba celý slovník. Náhlé návaly upřímnosti typu „kdo z vás to má“ nebo vyprávění přihlouplých vtípků o Romech na lidových veselicích s Jiřím Krampolem zatím vždycky minulý a možná i budoucí premiér nějak zažehlil, ale ve vzduchu z toho něco zůstalo.
Nejvíc asi dojem, že Jiří Paroubek se mezi lídry evropských sociálních demokratů občas vyjímá tak trochu jako kuriozita.
Autor pracuje v ČT.
Glosa převzata z Respektu 45/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
