Pískejte na Babiše, zvedá vám inflaci

Pískot, skandování, urážky z davu a rezignovaný útěk lídra české opozice do bezpečí svého volebního karavanu… Zásadový demokrat při pohledu na potíže Andreje Babiše, jak je v českých městech sledujeme v posledních týdnech, patrně nejásá. Nebo ano?

Situace na českém politickém bojišti je v posledních letech skutečně natolik zamotaná, že si se zásadami z učebnic politologie nevystačíme. Jistě, politik Andrej Babiš má mít právo na politickou agitaci v ulicích. Zároveň je ale třeba říct, že pod tlak svých odhodlaných odpůrců se dostal z dost pochopitelných důvodů. Už několik měsíců tráví intenzivní politickou kampaní, která podle jeho vychytralých tvrzení žádnou kampaní není. Je zjevné, že se připravuje na prezidentské volby, odmítá to ale přiznat, normálně se přihlásit do soutěže, podrobit se pravidlům včetně finančního limitu na kampaň a hrát otevřenou hru. Prostě se chová tak, jak se choval už od svého vstupu do politiky.

Dnes je to ale vážnější. Opoziční politici mají kritizovat vládu. Babiš jde ale výrazně za tuto kritiku. On prostě ignoruje fakt, že kousek od nás probíhá válka a že už za několik měsíců může být situace ve veřejném prostoru zcela dramatická. Kdo ví, možná dojde k rozpadu společenského konsenzu, na němž česká demokracie stojí. Pokud dojde, stane se tak i zásluhou Babiše, protože on na takovém rozpadu svojí kampaní pracuje.

Odpuzující je jeho chování i eticky. Všude vykládá, jak vláda proti inflaci nic nedělá, sám ale jako dominantní výrobce potravin z inflace tyje. Zdražuje vlastní produkty a posouvá procenta inflace nahoru, díky čemuž navíc zbavuje Agrofert gigantického dluhu.

Babišovi zastánci namítnou, že předseda ANO nedělá nic nezákonného. Že každý má možnost objíždět voliče a měl by k tomu dostat elementární prostor. A pronikavý hluk z píšťalek takový prostor likviduje. To je pravda, Babiš ale sám od začátku své politické kariéry s velkým gustem překračuje psaná pravidla a ignoruje ta nepsaná, třeba že politici nemají vlastnit média. Navíc do boje proti „tradičním stranám“ se pustil tak agresivně, že agresi ulice sám provokuje. To je zákon akce a reakce, chce se říct.

Lidem s transparenty a skandováním tedy nic vyčítat nelze. Politici mají být vystaveni projevům nesouhlasu a umět si s nimi nějak poradit. Zvlášť když si o tyhle reakce koledují. Třeba jen tím, že jako Babiš v Třeboni zamíří na náměstí ulicí, kde je zákaz vjezdu. Ale to je detail.

Zatím nevíme, jestli Babišovi humbuk na náměstích pomáhá nebo škodí. Neví to ani on sám, každopádně se ale chová tak, jako by si pak nad konfliktem, jež pomáhá vyvolat, mnul v karavanu za zataženými závěsy šťastně ruce.