Vídeň ve šťastných časech
Rakousku se podle ekonomů daří lépe než kdy dříve, země podle různých studií vůbec nejvíce vydělala na rozšíření Evropské unie. Přesto příští neděli až třetina Rakušanů odevzdá protestní hlas protievropským populistům.
Modré balonky se nadouvají. Vzduch voní kebabem. Mítink začíná. „Teď jde o nás Rakušany!“ oznamuje na pozadí rakouské vlajky velký nápis na boku dodávky, která sem na vídeňské náměstí Švédů přivezla předsedu „modré“ Strany svobodných (FPÖ) Heinze Christiana Stracheho.
Ozbrojen nakažlivým úsměvem, bleděmodrýma očima a lidovým vídeňským dialektem vysvětluje několika desítkám posluchačů, po jejichž deštnících a kabátech stékají kapky nekonečného, hustého deště, proč se příští neděli rozhoduje o „budoucnosti rakouských dětí“.
„Prostě žijeme v křesťanském ‚starém světě‘, jsme za tuhle tradici zodpovědní, musíme ji chránit,“ vykládá stále s úsměvem devětatřicetiletý Strache. „Minaret je symbolem politického ponížení. Když tu muslimové chtějí stavět mešity, tak ať se v jejich zemích staví kostely. Když chtějí u nás náboženskou svobodu, tak ať ji zavedou i ve své vlasti.“ Deset metrů odsud stojí stánek tureckých prodavačů, ti ale na Stracheho projev nemají čas – do fronty na levnou pizzu, falafel a kebab přicházejí stále noví zákazníci.
Koncem 90. let Evropou obcházelo strašidlo Jörga Haidera, xenofobního řečníka, který například chválil zaměstnaneckou politiku Hitlerova Německa a ve volbách v roce 1999 oslovil 27 procent voličů. Haiderova dřívějšího mladého oblíbence, vzděláním zubního technika – a podle vlastního životopisu „pravého Rakušana“ – Stracheho, však zatím mimo Rakousko skoro nikdo nezná. To se po letošních předčasných volbách konaných 28. září nejspíše změní.
FPÖ podle průzkumů přesvědčí pětinu voličů. Paradoxně i velkou část ze čtyř set tisíc (osm procent voličů) dospělých přistěhovalců s rakouským pasem. Strache podle politologů může počítat například s hlasy většiny Srbů s rakouským občanstvím, kteří tvoří zhruba třetinu přistěhovalců. Na volebních plakátech se nechal vyfotit s náboženským náramkem ortodoxní církve a odsoudil nezávislost Kosova. Srbové jsou pro něj příkladem „přizpůsobivých cizinců“, on už útočí jen na ty „nepřizpůsobivé“ – především na muslimy tvořící zhruba pětinu imigrantů.
Svobodní navrhují hlavně rychlý odsun několika tisíc odmítnutých azylantů zpět do svých domovů nebo zavedení speciálních příplatků sociálního pojištění pro cizince, kteří prý nadměrně zatěžují státní pokladnu.
Silnější jsou jejich apely mířící na voličské city. Z plakátů vystřelují slogany typu „Daham statt Islam“ (Domov místo islámu) nebo „Pummerin statt Muezzin“ (Pummerin, hlavní zvon vídeňského chrámu svatého Štěpána, místo muezzina). Nad ostrými hesly se na pozadí rakouské vlajky usmívá Stracheho rozzářená tvář s hypnotizujícím bleděmodrým pohledem. Karikatura rakouské orlice se na okrajích billboardů a plakátů spokojeně usmívá zobákem a souhlasně zvedá opeřený „palec“.
Paradoxy blahobytu
Souhlasný palec zvedá i necelých dvacet procent Rakušanů, dalších sedm procent voličů se chystá hlasovat pro „originál“, druhou populistickou kandidátku Svazu pro budoucnost Rakouska vedenou šedesátiletým Jörgem Haiderem. Populisté letos podle průzkumů společně získají dvakrát více hlasů než ve volbách před dvěma lety. Do náruče obou nadaných rétorů voliče nahnala i rok a půl trvající rozhádaná vláda velké koalice sociálních demokratů a lidovců, nejméně oblíbená vláda v dějinách demokratického Rakouska.
Lidé obvykle na vábení radikálů slyší v časech hospodářských krizí a rostoucí chudoby, dnešnímu Rakousku se však podle ekonomů daří lépe než kdykoli dříve. Hospodářství v minulých deseti letech rostlo rychleji než průměr EU a Rakousko je díky tomu – měřeno kupní silou obyvatel – třetím nejbohatším státem Unie. Nezaměstnanost se drží mezi čtyřmi a pěti procenty, kriminalita i nerovnost patří k nejnižším v Evropě. Rakouský úspěch přitáhl do země za prací za posledních pět let třeba i přes padesát tisíc Němců.
Hosty ve vídeňských hospodách a u typických stánků s párky a řízky však skvělé makroekonomické statistiky moc nezajímají. Známky chudoby v ulicích k vidění nikde nejsou, ale většina oslovených chodců v okrajových čtvrtích nadává na drahý život a bojí se nejisté budoucnosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
