Ruské problémy v Ingušsku

Srpnová „pětidenní“ válka mezi Ruskem a Gruzií upozornila na problém „neuznaných států“. Následné uznání Abcházie a Jižní Osetie vyvolalo obavy z lavinovitého šíření efektu v celém postsovětském prostoru.

Ponechme stranou to, nakolik bylo uznání legitimním, zaměřme se spíše na otázku, nakolik byl tento krok rozumný. Znovu totiž otevřel téma samostatnosti jednotlivých kavkazských republik, a to i v rámci Ruské federace.

Malá republika na severním Kavkazu byla až dosud spravována podle „úspěšného“ ruského modelu. Vláda silně autoritářského režimu bývalého vysokého důstojníka FSB Murata Zjazikova zajišťovala relativní klid.

Smrt z nedbalosti?

Ovšem Ingušsko nyní zažívá neklidné období následující po vraždě opozičního představitele Magomeda Jevlojeva dne 31. srpna. Podle oficiální verze se snažil při převozu k výslechu vytrhnout členovi bezpečnostních orgánů zbraň a při tom vyšel náhodný výstřel, který zasáhl Jevlojeva do spánku. Tomu odpovídá i obvinění článku 109 Trestního zákoníku, tedy Způsobení smrti z nedbalosti.

Na tom, že oficiální verzi činu nikdo nevěřil, není pravděpodobně nic překvapivého. Zjazikov byl opozicí obviněn z úmyslné vraždy nepohodlného politika a majitele internetových stránek Ingushetiya.ru. Hned za ním sklidila ovoce své politiky i Moskva. Opoziční představitelé požadovali již 2. září odtržení republiky od Ruska. V oblasti se v poslední době šíří útoky na představitele místní moci, ale ani ruští vojáci nejsou ušetřeni.

Stačí si jen připomenout útok neznámých ozbrojenců na vojenskou kolonu 18. října. Při něm podle oficiálních ruských zdrojů zahynuli tři vojáci, neoficiální čísla jsou řádově vyšší. Moskva se tak snaží alespoň navenek problémy bagatelizovat a vytvářet zdání relativního míru a pokoje, k němu má ale situace v kavkazské republice daleko.

Latentní občanská válka

Situace se v současné době dá nazvat latentní občanskou válkou. Proběhl atentát na náměstka ministra ekonomiky Zjazikova (vzdálený příbuzný), sám prezident nevychází jinak než obklopen kordonem tělesných strážců.

Ačkoli se snaží usilovně vyvracet zvěsti o hrozícím konfliktu uvnitř republiky (Kdo to říká, má šváby na mozku), přijímá sám opatření pro svoji bezpečnost. Na druhou stranu mu ovšem napětí prospívá. Výše zmíněný server byl soudně uzavřen jako extremistický, všemocnost policie je vykládána jako nutnost.

Bylo by jistě chybou tvrdit, že veškeré nepokoje v Ingušsku jsou pouze důsledkem uznání Abcházie a Jižní Osetie Moskvou. Nepokoje, stejně jako útoky na vládní představitele nebo vojáky ruského ministerstva vnitra, probíhaly i předtím. Nelze ignorovat ani radikální islám, který má na Kavkaze své místo. Avšak uznání pomohlo dalšímu zhoršení, zvláště pokud si uvědomíme, že mezi Ingušskem a Severní Osetií probíhala v roce 1992 válka.

Putinův prospekt

Rusko čelí problémům kvůli své podpoře režimům, jako je právě Zjazikovův v Ingušsku, nebo obskurní režim Ramzana Kadyrova v Čečensku. Doslova za hranicí vkusu bylo pojmenování jednoho prospektu v Grozném po současném ruském premiérovi Putinovi, a to za účasti zástupce ruského prezidenta v Jižním federálním okruhu Vladimira Ustinova.

V Čečensku se alespoň z ruského pohledu zdá, že se situace uklidnila, Rusko proto Kadyrovovi toleruje i nevybíravé metody, jakými toho bylo docíleno. Na jak dlouho si tím zajišťuje klid, to je ovšem otázka. Novým problémem, rozhodně ne menším, než právě Čečensko, se ale stalo právě Ingušsko.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.