Marine Le Penová si půjčila u První česko-ruské banky

Před pěti lety měla ta slova být symbolem, že velká země má i velké plány. „Když si sednete v Rusku do letadla, letíte 12 hodin a pořád máte pod sebou Rusko,“ říkal v Praze při založení První česko-ruské banky její majoritní vlastník Roman Popov. Spíš než nad Ruskem ale začal tehdy Popov létat nad Ukrajinou a Slovenskem do Prahy, protože právě zde nová bankovní instituce vznikla, a to jako pozůstatek po zkrachovalé IPB.

Pro Popova i Rusko šlo o velký zlom: První česko-ruská banka byla prvním ruským bankovním domem, který od rozpadu Sovětského svazu získal novou licenci v zemi Evropské unie. Před pár dny banka překročila další milník, když vyšlo najevo, že právě u ní si půjčila peníze na financování své partaje předsedkyně francouzské nacionalistické Národní fronty Marine Le Penová. Dohromady devět miliónů eur, tedy necelých dvě stě padesát miliónů korun. Ve Francii to vzhledem k původu peněz okamžitě vyvolalo bouřlivou debatu, jejíž hlavní otázkou je, zda se tamní politika nesune zcela zásadně do područí Ruska.

Zajímavá stopa může vést i do Česka. Zatím totiž není jasné, zda peníze Le Penové půjčovala ruská centrála banky nebo její česká pobočka, která dnes nese název Evropsko ruská banka. V případě, že linka povede do Česka, není vyloučené, že v domlouvání peněz se mohly angažovat i některé zdejší vlivné tváře.

Když banka vznikala, patřila na ruském trhu, kde mělo licenci přes tisíc sto finančních subjektů, spíše do dolní části první stovky. Jejími klienty byly středně velké soukromé podniky, ale kromě toho ale i České aerolinie, české velvyslanectví nebo - jak tvrdil Popov - i „několik českých občanů“. V kuloárech se přitom mluvilo o tom, že právě skrze tuhle instituci tu Rusové mohou získávat větší vliv i na politické dění, a to přes nalití svých peněz do strategických firem ala zmíněná ČSA.

Nešlo přitom o jedinou zajímavost. Pozornost od samého začátku přitahoval už sám vznik banky. Společně s IPB ji v roce 1996 založila ruská banka Vozrožděnije. Během finanční krize v Rusku však z instituce vystoupila a ústav tak zcela ovládla IPB. Po jejím krachu v roce 2000 banka automaticky přešla na nabyvatele IPB, tedy ČSOB - a ta ji pro nezájem poslala do České konsolidační agentury, jež v roce 2002 prodala sedmdesát pět procent banky ruské firmě Strojtransgaz. Tedy společnosti blízké plynárenskému kolosu Gazprom.

Uchycení banky v Česku nebylo úplně hladké. Kvůli nejasným vlastnickým vztahům dostala od České národní banky licenci až na počtvrté. Zástupci banky se později chlubili tím, že ji získali díky politické podpoře, což ovšem guvernér České centrální banky Miroslav Singer ostře odmítl. První česko-ruské bance vzkázal, že doufá, že bude respektovat „jak nezávislost regulátora na politických tlacích obecně, tak fakt, že se pohybují v prostředí právního státu“.

Půjčka Národní frontě se objevila v době, kdy výrazně ochladly vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem kvůli anexi Krymu a pokračujícímu rozdmýchávání ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny. Brusel uvalil na některé ruské banky finanční sankce. Le Penová situaci komentovala slovy, že jiný než ruský tah jí nezbyl, protože žádná francouzská banka její straně půjčit nechtěla.