Japonský drak na kolenou

Vypadalo to slibně, když v prvním čtvrtletí rostla druhá největší ekonomika světa meziročně o 3,2 procenta. Málokdo očekával, že v následujícím kvartále poklesne o 2,4 procenta. „Ekonomika letos poletí dolů s tím, jak oslabuje poptávka, dokonce i z Evropy a Asie,“ okomentoval aktuální údaje Hiromichi Shirakawa, hlavní ekonom Credit Suisse v Tokiu. Japonsko se tak po Kanadě a Itálii stalo třetí zemí G7, kde poklesl HDP.

Japonsko je tradičně orientováno na export, a tak jej výrazně zasáhlo zpomalení zahraniční poptávky. Na vývozu se to projevilo poklesem o více než dvě procenta. „Japonsko by tak mohlo začít více spoléhat na spotřebu domácností,“ předpověděl pro Respekt.cz analytik ČSOB Petr Dufek. Ani domácnosti ale příliš neutrácely. Soukromá poptávka totiž ve druhém čtvrtletí poklesla přibližně o půl procenta.

Směr recese

Začátkem roku se ještě zdálo, že spotřeba domácností nebude klesat. Japonci ale nakonec museli pod tlakem rostoucích nákladů svou spotřebu omezit. Vzrostly jim totiž ceny benzínu i základních potravin jako jsou nudle nebo mléko. Spotřebitelská důvěra navíc v Japonsku minulý měsíc klesla na nejnižší hodnotu za posledních 26 let. Japonsko tak podle řady ekonomů míří do recese, nebo se v ní už nachází. V loňském roce přitom japonská ekonomika ve stejném období rostla slušným tempem čtyř procent.

Podle ekonomů oslovených Wall Street Journal bude japonská ekonomika zažívat tvrdé období ještě nejméně několik nejbližších měsíců. Spotřebitelské ceny, které soustavně nerostly několik let, teď vytrvale stoupají, dokonce i přes pokles příjmů domácností a oslabování trhu práce. Ten je ale stále napjatý. Japonská centrální banka ve svém posledním výzkumu trhu práce uvedla, že poptávka je pořád blízko 16letého rekordu.

Ukazatel pracovního místa na žadatele dosáhl v červnu hodnoty 0,91, což znamená, že každý uchazeč by teoreticky mohl získat práci. Před sedmi lety odpovídali jednomu pracovnímu místu dva uchazeči. Šlo tedy o podobnou hodnotu, jakou máme nyní v Česku.

Dopady pro Česko? Mohou být i pozitivní

Česko vzhledem ke geografické vzdálenosti s Japonskem příliš neobchoduje. Podle údajů Českého statistického úřadu vývoz do Japonska tvoří necelé půl procento všech českých exportů. Na straně dovozu tvoří japonské zboží přes tři procenta importů. Celkově se ze země vycházejícího slunce do Česka dovezlo od ledna do června zboží za více než 40 miliard korun.

Daleko větší dopady by ale hospodářské zpomalení mohlo mít na japonské investice v Česku. „Je dost možné, že tyto firmy omezí své aktivity v zahraničí, aby tím kompenzovaly ztráty doma. Bude to ale případ od případu. Mohou dokonce i celý region opustit,“ varoval pro Respekt.cz analytik Next Finance Vladimír Pikora. Japonské firmy ale mohou uvažovat i obráceně. „Většinou jsou japonské firmy v Česku orientovány na další export, takže je jim v podstatě jedno, co se v domovském Japonsku děje. Stále se jim to tady daňově i nákladově vyplatí. Navíc právě v období krize mohou některé firmy přehodnotit své strategie a přesouvat své aktivity do levnějších zemí. To by mohlo být pro střední Evropu pozitivní,“ tvrdí analytik Dufek.

Taková strategická rozhodnutí ale činí v drtivé většině případů jejich mateřské japonské společnosti. „My jsme tady zodpovědní pouze za výrobu,“ potvrdil Respektu.cz tiskový mluvčí kolínské automobilky TPCA Radek Kňava. Společný projekt automobilek Toyota, Peugeot a Citroën je největší investicí japonského kapitálu v Česku. Je také typickou ukázkou výrobny, která je zaměřena na další export.

Téměř sto procent výroby směřuje právě na zahraniční trhy. „Pokud jde o odbyt, tak naše automobily jsou určeny pouze pro Evropu,“ doplnil Kňava. Samotná automobilka Toyota Motor se ale potýká s velkými problémy. Minulý týden oznámila největší propad ziskovosti za posledních pět let, především kvůli poklesu tržeb ve Spojených státech.

Japonský drak

Největší ekonomický růst zaznamenalo Japonsko ve druhé polovině minulého století, když v 60. letech rostlo průměrně o 10 procent ročně, v 70. letech pak polovičním tempem. Růst zpomalil výrazně v devadesátých letech, hlavně kvůli selhání centrální banky Bank of Japan, která příliš pomalu snížila úrokové sazby v reakci na důsledky až příliš velkého investičního boomu na konci let osmdesátých. Kvůli tomu se Japonsko dostalo do takzvané pasti likvidity.

Japonská vláda zareagovala na ekonomický pokles masivními deficity rozpočtů, kterými financovala programy veřejných prací. Tyto programy ale ani do roku 1998 dostatečně nestimulovaly ekonomiku, aby ji dostaly ze stagnace. V této beznaději pak japonská vláda provedla strukturální reformy, kterými chtěla dostat spekulanty z akciových a nemovitostních trhů. Bohužel tato politika uvrhla Japonsko do období deflace (poklesu cen; pro ekonomiku může být stejně nebezpečná jako vysoká inflace), které trvalo prakticky do roku 2004.