Eurokomisařka Jourová: Dětští uprchlíci potřebují naši ochranu

Návštěva v ubytovacím zařízení pro dětské uprchlíky v Bruselu patří mezi nejsilnější zážitky v mém dosavadním působení jako komisařky. Setkala jsem se s jedenáctiletým chlapcem, který uprchl z válečného Afghánistánu. Sám, bez matky. Přes hranice se dostal přivázaný na podvozku nákladního auta, stovky kilometrů urazil pěšky, jeho cesta trvala patnáct měsíců. Dnes se učí francouzsky a nizozemsky, hraje fotbal a kreslí.

Děti jako on, jež jsou kvůli válce a násilí ve své vlasti a během cesty do Evropy vystaveny nepředstavitelném psychickým traumatům, mají vlastně štěstí, protože v těchto zařízeních jsou nyní v bezpečí.

Z konfliktních oblastí se snaží uprchnout velmi mnoho dětí. V roce 2015 požádalo o azyl v Evropě více než 250 000 dětí mladších 14 let a ve věkové skupině 14 až 17 let jich bylo 125 000. V roce 2015 představovaly děti 25 % všech žadatelů o azyl. Podle posledních statistik jejich počty rostou – dětí, které dorazily po moři, bylo v lednu ve srovnání s přecházejícími šesti měsíci o 16 % více.

Nebezpečí na cestě

Nezletilí uprchlíci bez doprovodu se často dostávají do velmi nebezpečných situací, ve kterých jsou ohrožena jejich základní práva.  Europol nedávno zveřejnil znepokojující odhad, podle něhož po příchodu do Evropy mohlo zmizet na 10 000 nezletilých uprchlíků bez doprovodu. Tyto děti, které se vydávají na cestu do Evropy samy, mohou snadno padnout do rukou zločineckých skupin. Hrozí jim, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi, sexuálního zneužívání či otroctví.

Jde o očividné porušování základních evropských práv a práv dítěte. Tyto děti nemají dětství, je jim upřena možnost chodit do školy a zřejmě i šance zapojit se v dospělosti do společnosti. Při zvládání migrační krize, kterou Evropa v tuto chvíli zažívá, je naší povinností se touto otázkou zabývat.

A řešení?

Je třeba přijmout opatření na hranicích EU. Prosazování práva musí být důsledné. Boj proti obchodování s lidmi a převaděčství dětských migrantů budou prioritou pro agentury EU, jako je Europol a Eurojust. Migrační trasy by se za žádných okolností neměly stát tržištěm, na kterém by si zločinci pořizovali ty nezranitelnější a vydělávali na lidském neštěstí.

Je třeba u dětí maximálně zkrátit dobu vyřízení žádosti o azyl. Je to pro ně velmi stresující období, ve kterém nadto nejvíce hrozí jejich zmizení.

Pohraniční stráž na migrační trase a v hotspotech by měla dbát na to, aby nedocházelo k tragickému dělení rodin. V tomto ohledu je třeba urychlit přeshraniční transfery a prioritně přemísťovat či přesídlovat děti nebo rodiny s dětmi.

Právní předpisy EU v oblasti azylu, migrace a potírání obchodu s lidmi obsahují řadu ustanovení na ochranu dětí. Nezletilé osoby bez doprovodu by například měly mít v průběhu celého azylového procesu poručníka. V zájmu zvýšení ochrany dětí na migrační trase již také unijní rozpočet podporuje příslušné aktéry na místě.  Ne vždy jsou však tyto předpisy uplatňovány.

Rychle jednat je rovněž nutné po příchodu dětských uprchlíků. Opatření k integraci dětí s právem na mezinárodní ochranu by se neměla odkládat. Je třeba jim umožnit chodit do školy a zprostředkovat jim naše společné evropské hodnoty – jde o nejlepší způsob, jak je začlenit do různých zemí, které se jich ujmou. Jejich sociální vyloučení by mohlo mít později za následek vážné problémy pro celou společnost.

Onen malý chlapec, s nímž jsem se setkala, je stále bez matky. Zároveň se děsí toho, že se za ním matka vydá na nebezpečnou cestu, při které jí může jít o život. Ten chlapec – stejně jako všechny evropské děti – však také přemýšlí o své budoucnosti. Chce být tesařem a už začal mimochodem vyrábět stůl pro svou ubytovnu. Aby se ale tesařem opravdu stal, potřebuje teď naši pomoc.

Autorka je eurokomisařkou pro  spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví