Zazobaná střední třída by měla ve svém vlastním zájmu trochu zchudnout

Žijeme v době, v níž je potřeba aktivně hledat alternativy. Pokud je hledat nebudeme, najdou se samy – viz složení čerstvě ustavené sněmovny. Ale není to samozřejmě pouze problém Česka. Britský The Guardian přináší rozhovor s Robertem Pestonem, letitým hvězdným novinářem a autorem nově vydané knihy WTF (zhruba: Co se to, do prdele, vlastně děje?).  Publikace, která je – slovy listu - “zneklidňující analýzou hlubších ekonomických příčin toho, proč tolik lidí hlasovalo pro odchod z EU”.

Jsme ve světě klesající životní úrovně, nízké produktivity práce, a především zamrzlé sociální mobility plus vzrůstající nerovnosti ve společnosti. Peston rozhodně patří mezi ty, kteří vnímají současnost jako průšvih, který se neustále zhoršuje - a hrozí tak, že “dost možná skončíme s nějakou formou politického extrémismu”. Myslí se Británie, nikoliv střední Evropa.

Peston si myslí že se střední třída urvala ze řetězu, je příliš bohatá a blokuje (vědomě či nevědomě) vrstvy nižší. Dostat se dnes z nízkých poměrů vzhůru je prý nesmírně těžké a taková situace je “smrtí pokroku”. Lidé jako on a jemu podobní by vlastně dnes už ani neměli chtít, aby se jejich děti měly lépe než oni sami; taková představa je “fucking mad”.

Naopak, zazobaná střední třída by měla ve svém vlastním zájmu chtít trochu zchudnout, “protože jestli se trochu neobětujeme, aby  ti, co jsou na tom špatně, měli o trochu lepší život, čeká nás naprostý chaos”. Peston připouští občanské nepokoje v Británii a “rozhodně nástup politiků, kteří nevěří v naši demokracii”.

Navrhuje “daň z bohatství”, každoroční odvod jednoho procenta z majetku přesahujícího 500 000 liber. Tvrdí, že v zemi je neodvratitelně nutné zavedení základního příjmu pro všechny, což by ovšem byla obrovská revoluce ve vztahu mezi prací a odměňováním. Peston je nicméně přesvědčen, že základní příjem se v dohledné době stane oficiálním programovým cílem labouristů.

Ti prý pod Jeremym Corbynem nakonec také nabídnou Britům alternativu k tvrdému Brexitu - to je ostatně také důvod, proč se jim v posledních volbách vedlo tak překvapivě dobře. Británie pod labouristy nakonec skončí více méně jako Norsko, tedy země, která je součástí společného evropského trhu. A dočká se druhého referenda.

Zajímavá je ale hlavně příjemně živá a neomalená kritika dnešních poměrů: “Mladí lidé si říkají, do prdele s tím, stejně to tady nikdo neřídí. A kapitalismus je sra.ka. Je mi k ničemu, protože kde bych asi tak sehnal nějakej kapitál, že jo?” Británie je na tom v mnoha ohledech jinak než my, zároveň v duchu doby tak nějak stejně. A také my potřebujeme vypouštět svižné nápady.