“Jak Západ nepochopil Čínu.” Tento titulek a tvář prezidenta Si Ťin-pchinga zdobí obálku minulého vydání asi nejvlivnějšího globálního časopisu a autoři z týdeníku The Economist v příslušném důležitém textu popisují proměnu anglosaského pohledu na “říši středu”.
V textu připomínají optimismus z přelomu tisíciletí, kdy se tak rozdílní politici jako Bill Clinton a George W. Bush shodli v tom, že více obchodu s Čínou povede v miliardové zemi postupně k i posílení vlády práva a lidských svobod. Clinton například tvrdil, že když čínští občané budou díky benefitům svobodného podnikání mít více možností k dosažení svých snů, budou požadovat i větší vliv na rozhodování politiků. Bush zas mylně sliboval, že vzájemný obchod pomůže vzniku pracovních příležitostí v Americe a kontakt se “světem svobody” Čínu promění.
Tyto citace zní jako zprávy ze ztraceného světa. Dnešní Čína je stále pod přísnou kontrolou komunistické strany, která získanou ekonomickou moc a velikost svého trhu využívá k nastolení dominance v regionu, k pokřivení mezinárodních pravidel a ve formě “Belt and Road Initiative” i k výraznému posílení vlivu ve světě. Od finanční krize roku 2008 považují v Pekingu svůj systém státního kapitalismu za nadřazený svobodnému trhu a nově neváhají ukazovat zuby. Při prosazování svých zájmů v Jihočínském moři, v podobě prudce stoupajících vojenských výdajů (ač stále zaostávajícími za těmi americkými) i posílením nacionalistické rétoriky v zemi.
“Političtí lídři a znalci Číny z celého Západu - zvláště v USA, ale také v Evropě, Austrálii, Japonsku - došli k přesvědčení, že se v názorech na vzestup Číny zmýlili. Hlasy z vládních kabinetů, dozorčích rad firem a studií, podle nichž rostoucí střední třída posune Čínu směrem k přijetí západních hodnot, utichly,” píše The Economist. Spory se vedou mezi těmi, kdo si myslí, že na tomto optimismu založená spolupráce s Čínou byla naivní, a táborem, který pokus zapojit Čínu do mezinárodního systému a částečně tak řídit její globální vzestup považuje za racionální.
Ostatně benefity této spolupráce jsou reálné: levné zboží ocenili západní spotřebitelé, na byznysu vydělaly západní firmy, stovky milionů Číňanů se vymanily z bídy. Ovšem Západ, veden podnikatelskými elitami, diplomaty a sinology, si byl podle Economistu příliš sebejistý tím, že prosperující Čína bude skoro neodvratně vnímat liberální demokracii jako svůj vzor: “Ve zpětném pohledu působí mnohé z tehdejších chytrých předpovědí spíše jako přání.” Skeptici - v jejichž řadách převažovali staromódní bezpečnostní jestřábi a vůči módním novinkám odolní lídři odborů - měli nakonec pravdu.
Se současným vývojem v Číně končí i jiný druh optimismu. A tento příběh je mimořádně závažný: vytrácí se víra, že otevřené společnosti budou mít nad svázanými autokraciemi nakonec vždy převahu. Více o konci čínského optimismu včetně analýzy možností, které mají nyní USA a Evropa na výběr, si můžete přečíst v důkladné analýze na stránkách týdeníku The Economist.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
