Uprchlická krize bledne ve srovnání s migrací z východní Evropy do západní

Když se dnes v Evropě mluví o migraci, tak je vesměs řeč o té z Afriky nebo Blízkého východu. “Její význam ale bledne při srovnání s vnitroevropskou migrací, k níž dochází od pádů Železné opony. Mírová migrace z východu na západ Evropy od roku 1989 kontinentem otřásla,” píše švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ) a nazývá tuto masovou migraci “vytěsněnou evropskou revolucí”.

Odkazuje přitom na nově zveřejněnou studii Vienna Institute of Demography, podle níž se od roku 1989 z východní a středovýchodní Evropy na Západ přestěhovalo 12 až 15 milionů lidí. 700 tisíc Poláků například odešlo do Německa, 800 tisíc do Británie. Důvodem je pochopitelně ekonomická propast mezi Východem a Západem, která dodnes trvá. Mediánový hodinový příjem v Dánsku je přes 25 eur, v Bulharsku nižší než 2 eura.

Tento přesun má dramatické demografické důsledky. Počet obyvatel v naprosté většině západoevropských zemí od roku 1990 stoupá, například počet obyvatel Rakouska vzrostl o 15 procent, populace Švýcarska dokonce o čtvrtinu. Naopak na Balkáně a v bývalých sovětských satelitech obyvatelstvo rychle ubývá - Česko, Slovensko a Slovinsko jsou v regionu jediné výjimky. Počet obyvatel Rumunska se od roku 1990 snížil ze 23 na 19,5 milionů, populace Bulharska klesla o 19 procent z 8,7 na 7,1 milionů, Lotyšů ubylo dokonce o 27 procent. Hlavní příčinou je emigrace mladých lidí, až na druhém místě nízká porodnost.

“Spory o uprchlíky ve východní Evropě odvracejí pozornost od hlavního problému - od stěhování mladých do západní Evropy,” píše Ivo Mijnssen v NZZ. “Státům východní a středovýchodní Evropy toto stěhování přináší velkou ztrátu. Zvláště bolestivé je proto, že odchází především kreativní, mladí, vzdělaní, dochází tedy k masivnímu odlivu mozků. Ve výsledku se proto také narodí méně dětí, protože jsou potencionální mladí rodiče v zahraničí. Venkovské oblasti vymírají nebo jsou beznadějně přestárlé, protože se zbylé obyvatelstvo (zvláště mladí, pozn. red.) koncentruje ve městech. Bulharsko od roku 1990 přišlo o 1,6 milionů obyvatel a v té samé době stoupla populace hlavního města Sofia o dvě stě tisíc na dnešních 1,3 milionu.”

V některých postkomunistických státech, zvláště v jejich venkovských oblastech, tak zavládl vcelku pochopitelný strach z vymírání národa. Naopak v západní Evropě příchod ambiciózních a pracovitých lidí z Východu posílil obavy ze ztráty identity, z konkurence na pracovním trhu, z úbytku blahobytu. Politické dopady této nejistoty jsou viditelné. Na východě Evropy jsou v kurzu “silní muži”, kteří profitují z pesimismu zvláště venkovských voličů. Na Západě pak obavy z východoevropanů a odmítání migrace z postkomunistické Evropy zásadně přispěli k Brexitu a patří k dlouhodobým tématům euroskeptiků a nacionalistů, například rakouských Svobodných nebo italské Ligy Severu.