Obvinění představitelky #MeToo dokazuje prospěšnost tohoto hnutí

Jak už proběhlo i českými médii, americký deník The New York Times (NYT) odhalil, že jedna z žen, které obvinily hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina ze sexuálního obtěžování, je sama v podezření, že se podobného skutku dopustila. Italská herečka a režisérka Asia Argento v roce 2013 sexuálně napadla mladého herce a hudebníka Jimmyho Bennetta v pokoji nejmenovaného kalifornského hotelu. Bennetovi bylo navíc jen sedmnáct, takže byl „pod zákonem“ (v Kalifornii je hranice stanovena na 18 let). Podle mladíkova právníka měl útok dlouhodobé následky.

Dohodu, v rámci něhož Benneta odškodnila 380 tisíci dolarů (původně požadoval 3,5 milionu), Argento navíc tajně dojednávala právě v době, kdy se přidala k rostoucí skupině žen, jež obvinily Weinsteina - přičemž herečka tvrdí, že ji producent před lety znásilnil. Finální podoba vyrovnání se pak dohadovala letos na jaře. Na zmíněné skutečnosti upozornil redaktory NYT neznámý zdroj skrze zašifrovaný email. Pravost dokumentů potvrdily tři anonymní zdroje obeznámené s případem, Argento ani Bennet však s reportéry nemluvili.

Argento se tak přidala k rozšiřující se řadě proponentů či podporovatelů MeToo, u nichž se zjistilo, že mají sami máslo na hlavě. Obvinění z obtěžování čelí od několika bývalých studentek významný americký sociolog a feminista Michael Kimmel, s nímž o tématu dělala loni na podzim autorka menu rozhovor.Nebo profesorka německé literatury Avitall Ronnell, kterou obvinil bývalý student z tři roky trvajícího verbálního i fyzického obtěžování.

Pozoruhodné na těchto případech jsou reakce obviněných i jejich okolí: shodují se totiž často jako přes kopírák s předchozími případy z vlny MeToo, které často titíž lidé kritizovali. Za Ronnell se kupříkladu postavili významní kolegové a kolegyně v čele s feministkou Judith Butler, kteří velebí její intelektuální schopnosti a mezinárodní reputaci - aniž přitom znají podrobnosti případu, což nakonec v otevřeném dopise přiznávají. Navíc stejně jako u jiných případů není mezinárodní reputace ani profesionální úspěchy důkazem, že se dotyčná osoba nedopustila skutků, z nichž je obviněna.

Nikoliv překvapivě se ozvala řada kritiků hnutí MeToo, podle nichž se zejména případem Asie Argento debata znehodnocuje a diskredituje. Obzvláště hlasitě se ozval Weinsteinův právník Benjamin Brafman, který Argento obvinil z „mimořádného pokrytectví“. Podobné paradoxy však provázejí debatu od počátku.

Připomeňme, že mezi prominentními obviněnými byla řada mužů, kteří léta před tím demonstrativně rovnost žen a mužů podporovali: Weinstein byl hlasitým podporovatelem emancipace žen a finančně přispíval organizacím typu Planned parenthood. Z násilného chování vůči čtyřem bývalým partnerkám - včetně toho sexuální povahy, - je podezřelý také bývalý vrchní žalobce státu New York Eric Schneiderman, jež pár měsíců před vypuknutím vlastního skandálu zažaloval Weinsteinovy společnosti za to, že nedokázaly ochránit svoje zaměstnance.

Nicméně se zdá, že ústředním postavám nejnovější vlny obvinění se měří přísnějším metrem. Kupříkladu u causy Asie Argento se nikdo – aspoň to autorka menu nezaznamenala - neptá, proč mladý herec s obviněním nepřišel dříve či zda se bránil. Nikdo mu nevyčítá, že se herečkou dohodl na mimosoudním vyrovnání, a už vůbec nepadá další z palety argumentů tolikrát slyšených u jiných případů – tedy že si chtěl sexem zkrátka dopomoci ke kariéře.

Každopádně však platí, že tyto případy neznehodnocují hnutí MeToo; naopak potvrzují jeho potřebnost, a dokonce ukazují jeho dosavadní prospěšnost a úspěch, jak podotýká třeba příloha magazínu Quartz. Pokud bylo původním cílem hashtagu - který před deset lety založila aktivistka Tarana Burke a loni na podzim oživila herečka Alyssa Milano - ukázat, jak běžný a masově rozšířený problém se sexuálním obtěžováním a násilím je, pak nejnovější kauzy tento záměr jen potvrzují. Ukazují totiž, že problém mají i „progresivní“ kruhy, feministé a feministky - či lidé, kteří sami byli obětí násilí a obtěžování.

Ukazují i to, že násilí páchají i ženy na mužích a že také ženy zneužívají své mocenské postavení. Argento byla o dvacet let starší a kariérně „mocnější“ než sedmnáctiletý začínající umělec; táž dynamika byla mezi váženou univerzitní profesorkou a jejím studentem, na jehož akademické ambice měla zásadní vliv.

Sama Tarana Burke tweetovala: „Lidé se pokusí zneužít těchto nejnovějších případů a hnutí zdiskreditovat – to nesmíme dopustit.“  Upozornila, že hnutí je „pro všechny“, a ocenila „odvážné mladé muže, kteří promluvili“. „Mluvíme tu o moci a výsadách. Nic na tom nemění fakt, že pachatelem je vaše oblíbená herečka či herec, aktivistka či aktivista nebo učitel či učitelka,“ konstatuje Burke.

Případ Argento upozorňuje i na další aspekt celého problému – totiž že není neobvyklé, že se z obětí násilí stanou násilníci, případně že někdo může být zároveň oběť a pachatel. Jak napsala autorka menu před třemi lety v reportáži z norského Osla, kde dlouhodobě studují pachatele domácího i sexuálního násilí, většina z nich sama prožila podobná traumata nebo byli násilného chování svědky (často jako děti).

„Osm z deseti zažilo hrubé fyzické násilí ze strany rodičů, sedm z deseti sexuální zneužívání, pět z deseti zanedbávání,“ popisuje v textu Barbara Jakobsen z Norského centra pro studium násilí a traumatu výsledky rozsáhlého výzkumu dvou stovek pachatelů.

A konečně ještě jeden aspekt ukázal případ Argento. Zjevně i díky veřejné debatě se změnil přístup orgánu činných v trestním řízení. Zatímco u sportovního lékaře Nassara trvalo bezmála rok, než začala FBI šetřit podezření, že zneužil desítky dívek, u Argento trvalo pouhý den, než policie v LA začala případ vyšetřovat.