Potomci lidí, Faunův labyrint, Dunkerk. Je čas přehodnotit filmový kánon

S přicházejícím podzimem se filmový trh chystá hodit za hlavu velkolepé podívané a občas dětinské letní trháky; v kinosálech by je měly vystřídat náročnější a umělecky ambicióznější kusy. Filmy vzešlé z festivalů a usilující o některou z blížících se cen. Přesně tohle období je podle Ann Hornaday z listu The Washington Post ideální čas na to přehodnotit filmový kánon - tedy seznam respektovaných a uctívaných snímků, které přestály zkoušku časem, zachytily ducha doby, pomohly předpovědět věci budoucí a obohatily filmové výrazivo, stylistiku i estetiku.

Ankety a žebříčky, které vytváří Americký nebo Britský filmový institut, mají podle Honraday bohužel tu nevýhodu, že jsou už léta prakticky neměnné. Poslední pořádné pozdvižení přišlo v roce 2012, když filmový magazín Sight & Sound umístil na špici místo letitého favorita Občana Kanea Hitchcockovo Vertigo. Z filmů po roce 2000 to klasického kánonu dotáhl pouze Mulholland Drive Davida Lynche a Stvořeni pro lásku od Wong Kar-waie.

Autorka se proto rozhodla sáhnout mezi novější produkci a sestavit výběr výjimečných filmů natočených pro roce 2000. Výsledných 23 snímků představuje inspirativní směs. Figurují tu Potomci lidí Alfonse Cuaróna - dystopický film z blízké budoucnosti natočený podle knižní předlohy spisovatelky P. D. James, jenž v mnohém předpověděl realitu světě, v němž se dala do pohybu migrace a uvažuje se o stavění zdí. Režisér Spike Lee tu je zastoupen filmem 25. hodina z roku 2002, který líčí poslední den na svobodě drogového dealera v podání Edwarda Nortona. Během této krátké doby před nástupem do vězení se hlavní hrdina pokouší srovnat s minulostí a zároveň se tu v širším plánu vyjevuje nálada New Yorku po útocích z 11. září.

Své místo tu má i časosběrný experiment Richarda Linklatera Chlapectví, mrazivě realistické 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, s nimiž rumunský režisér Cristian Mungiu zvítězil v roce 2007 v Cannes, podle skutečných událostí natočený Spotlight nebo výpravná alegorie frankistického fašismu Faunův labyrint od Guillerma del Tora. Na jejich příkladu chce Hornaday dokumentovat, že i 21. století stvořilo mimořádná díla, které patří ke špičkám žánrů – a jindy se od nich odvracejí a podrývají je.