Přídavným jménům a příslovcím se při psaní pokud možno vyhýbejte. Jsou otravně popisná. Čtenář nepotřebuje vědět, že lev zařval strašlivě, protože - ruku na srdce - může lev někdy zařvat jinak? Používejte slovesa, znamenají akci a posouvají děj! A podstatná jména, ta jsou bohužel nevyhnutelná. Podobnou poučku je možné si přečíst v každé druhé příručce pro začínající spisovatele (anebo novináře), která radí, jak psát čtivě.
Mezinárodní tým lingvistů na podobné téma tento týden zveřejnil zajímavou studii, která potvrzuje to, co mnoho lidí živících se psaním intuitivně cítí: používání podstatných jmen nás zpomaluje. Mozek totiž k jejich zformulování potřebuje více času, zjistil tým vědců z univerzit v Curychu a Amsterodamu. A je úplně jedno, jaký jazyk používáme.
Lingvisté Frank Seifart a Balthasar Bickel zkoumali stovky nahrávek spontánní lidské řeči v devíti odlišných jazycích. Byla mezi nimi angličtina a holandština, ale také exotické jazyky z amazonského pralesa, ze Sibiře, africké pouště Kalahari nebo dálného Tibetu. Vědci analyzovali, co se děje při vyslovování podstatných jmen a sloves. Nezkoumali, jak dlouho trvá tato slova vyslovit, zaměřili se na kratičký okamžik, který vyslovení každého slova předchází. A sledovali také slova předcházející slovesům a podstatným jménům, protože mozek se na jejich formulaci připravuje už během řeči.
A došli k překvapivému zjištění – ve všech devíti jazycích je řeč předcházející podstatnému jménu zhruba o 3,5 procenta pomalejší než proud řeči předcházející slovesu. V osmi z devíti jazyků je dokonce pak dvojnásobná šance, že mluvčí zařadí před podstatné jméno i krátkou odmlku nebo výplň typu „eee“ či „mmm“. Podle Seifarta a Bickela za tuhle odmlku může odlišná role podstatných jmen a sloves v jazyce.
Podstatná jména (jak ostatně český název naznačuje) vyžadují více plánování a mnohem častěji přinášejí novou informaci. I kvůli jejich namáhavosti je proto rádi v řeči nahrazujeme zájmeny jako „to“. Slovesa jsou sice gramaticky složitější, ale přinášejí méně nového, mozek tedy nemusí zpomalit, aby se zamyslel, pokračují vědci.
Lingvisté přinášejí ještě jedno překvapivé zjištění. Jediným jazykem z devíti zkoumaných, který nevyžaduje před zařazením podstatného jména výrazné zpomalení, je angličtina. Člověk, který hovoří anglicky, sice před použitím substantiva zpomalí řeč, ale nemusí tak často zařadit pauzu či výplň.
Toto poslední odhalení může vést k tomu, že vědci v mnoha oborech budou muset přehodnotit své výzkumy. Velká část zejména psychologické literatury totiž zkoumá lidské projevy právě v angličtině. Objev lingvistů z Curychu a Amsterodamu nicméně ukazuje, že dělat závěry o lidské řeči na základě projevu v jednom jazyce může být velmi ošidné.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
