Pochod za svobodu: Je turecká opozice na startu, nebo v koncích?

Statisíce Turků se v neděli shromáždily v jednom istanbulském parku. Na sobě měli bílá trička a v rukou třímali transparenty s nápisem „Adalet“ - Spravedlnost. Tak vrcholil 450kilometrový Pochod za spravedlnost, který svolala největší turecká opoziční strana v reakci na autoritářské počínání prezidenta Erdogana. Mnozí by pochod rádi viděli jako předzvěst návratu akceschopné turecké opozice, které se povede zvrátit současný stav věcí - což je ovšem úkol značně komplikovaný, jak podotýká německý deník Die Zeit.

Když v červnu Kemal Kılıçdaroğlu, předseda Republikánské lidové strany (RLP), svolal protestní pochod z Ankary do Istanbulu, reakce byly skeptické. Někteří ani nevěřili, že sám 68letý politik je schopný cestu dlouhou 450 kilometru ujít. Další se domnívali, že úřady pochod záhy rozeženou. A někteří Kılıçdaroğlua kritizovali, že pochod je „příliš málo a příliš pozdě“ – ostatně tato výtka, která se snáší na vedení RLP již delší dobu.

Událostí bezprostředně předcházející vyhlášení pochodu bylo zatčení člena RLP Enise Berberoğlua za údajné vyzrazení státního tajemství. Opoziční politik měl sdílet video naznačující, že turecké tajné služby dodávaly zbraně do Sýrie. Berberoğlu byl následně odsouzen k 25 letům vězení a stal se prvním skutečně odsouzeným zákonodárcem poté, co byla loni v Turecku zrušena poslanecká imunita. RLP rozsudek označila jako politický a o den později zahájila pochod, který skončil v parku v Istanbulu; na dohled od vězení, kde odsouzený turecký politik sedí.

Navzdory skepticismu tak po 25 dnech průvod skutečně dorazil do Istanbulu. Z několika tisíc odvážlivců, kteří se na cestu v Ankaře vydali, se na závěrečné demonstraci stal dav statisíců Turků – podle turecké odnože CNN účast dosáhla až 1,5 milionu lidí. Akce by se tak počtem účastníků vyrovnala velkým protestům v Gezi parku z roku 2013.

Mnozí účastníci chválili vedení a energii Kılıçdaroğlua, jehož někteří Turci vnímají jako muže zažívajícího renesanci, jak uvádí německý server Die Welle. Politik dříve kritizovaný za svoji nečinnost si dokázal získat pozornost celé země a v závěrečné řeči slíbil, že „9. červenec neznamená konec pochodu, nýbrž začátek svobody“.

Zda se mu ovšem podaří naplnit očekávání, která do něj mnozí vkládají, je značně nejisté. Prezident Erdogan je, zdá se, neomezeným suverénem turecké politiky. Po loňském neúspěšném pokusu o puč bylo zatčeno přes 50 000 lidí a následně proběhly masové čistky ve státním aparátu, školství, justici a médiích. Pod pláštíkem boje proti terorismu probíhá zatýkání dodnes, naposledy před pěti dny bylo během razie zatčeno několik lidsko-právních aktivistů včetně vedení istanbulské pobočky Amnesty International.

Největší posílení pravomocí nicméně Erdogan získal legálně, změnou ústavy letos v dubnu; tu plánuje opozice anulovat, získá-li k tomu dostatek podpory. Následující měsíce tedy ukážou, zda byl Pochod za svobodu skutečně „začátkem svobody“ - či spíše labutí písní turecké opozice.