Noví autoritáři sázejí na kritiku elit a posilují na celém světě

V týdeníku Die Zeit nedávno vyšla esej o nových autoritářích, kteří posilují všude na světě. V zavedených západních demokraciích sílí politici typu Donalda Trumpa, Marine Le Pen nebo rakouských Svobodných. V postkomunistických státech - v nejčistší podobě v Maďarsku Viktora Orbána - zkouší tamní „vladaři“ omezit nezávislé instituce a kontrolovat média.  I Arabové místo nadějí “arabského jara” zažívají diktátorskou kontrarevoluci. Turecko každým týdnem míří blíže k diktatuře, vládu pevné ruky slibuje třeba i nově zvolený prezident Filipín. Trend je zdokumentován mezinárodními studiemi organizace Freedom House či Economist Intelligence Unit, které měří kvalitu demokratických institucí: v minulých letech pozorují jejich oslabování a nejsou známky toho, že by tento trend měl zvrátit.

“Jedná se o nový konflikt dvou systémů. Ale na rozdíl od studené války neprobíhá mezi jasně a jednoduše definovatelnými bloky, ale protíná celý globalizovaný svět. Rozděluje jednotlivé státy a společnosti, dělící linie mezi různými představami budoucnosti a správy státu vede skrze politické systémy i konkrétní politické strany,” píše Jörg Lau.

Vzestup autoritářské politiky má v různých státech své specifické příčiny - stagnaci velké koalice v Rakousku, chudnutí a zmenšování střední třídy v USA. Tato specifika by nicméně podle Laua neměla zakrýt to společné. “Všude tito noví autoritáři slibují nový politický řád, jednoduché vládnutí bez institucionálních překážek a zbytečných kompromisů, jednotu mezi vladaři a lidem…  Sliby autoritářů znějí:  Já vás ochráním, u mě budete zase stát první v řadě. A proto musí být odtržené elity s jejich institucemi (politickými stranami, médii, ústavními soudy, Washingtonem, Bruselem) zničeny a zbaveny moci. Právě zde leží velký problém odpůrců nového autoritarismu a možná hlavní příčina doposud dosti slabé obrany demokratů: antielitářská rétorika je velmi populární. A není to jen výsledek manipulace mas, k takovému pocitu mají občané dobré důvody, o nichž by bylo třeba více mluvit,” píše Lau.

V západních demokraciích politika stojí před stále většími a složitějšími problémy, které vyžadují řešení na mezinárodní, respektive nadnárodní úrovni. Eurokrize, syrská válka, masová migrace, klimatické změny. Pro žádnou z těchto krizí neexistuje řešení na úrovni národních demokracií.

Národní politika je však zatím jediným fungujícím způsobem, jak při správě veřejných věcí prosadit demokratickou vůli občanů. Nynější nadnárodní krize v občanech vyvolávají pocit ztráty kontroly nad vývojem a to nahrává příznivcům autoritářské politiky nabízejících jednoduchá řešení.  “A paradoxem je, že čím upřímněji politici o složitosti současného dění a o limitech vlastní moci hovoří, tím více se stávají terčem útoků,” dodává Lau.  Esej si v němčině i angličtině můžete přečíst zde.

Fotbal mění Severní Irsko a pomáhá překonat dávnou nenávist mezi irskými katolickými nacionalisty a protestanty, kteří jsou loajální k Británii. V minulosti platilo, že severoirská reprezentace není nic pro tamní katolíky. Na tribunách při zápasech hřměly sektářské protestantské songy, když se výjimečně kapitánem týmu stal katolík, dostal výhrůžky smrtí - a severoirští katolíci i proto raději fandili Irsku.

Letos poprvé na velkém turnaji hrají oba týmy a oba v zeleném : Irsko i Severní Irsko. To by v minulosti zavánělo násilím a bitkami před stadionem. Atmosféra v Severním Irsku se však od podepsání Velkopáteční dohody v roce 1998 výrazně mění - a také fotbal přispívá k tmelení rozdělené společnosti.

„Podle severoirského průzkumu z roku 2014 věří 63 procent respondentů, že sport dokáže bořit tradiční bariéry mezi katolickými a protestantskými komunitami. A v roce 2015 řeklo 84 procent respondentů, že je sport v Severním Irsku mnohem otevřenějším a inkluzivnějším prostředím, než býval před deseti lety,“ píše se v textu, který vyšel na webu The Conversation. Výzkum také prokázal, že mezi katolickými nacionalisty stoupla podpora severoirské reprezentace.

O boření bariér, a tedy o integraci obou komunit, se cíleně snaží fotbalový svaz. Spustil kampaň, která má pro reprezentaci nadchnout katolické fanoušky. Ze stadionů zmizely symboly protestantů, které mohly katolické fanoušky odpuzovat. Byly složeny nové, sjednocující fotbalové chorály. V Belfastu pak vznikl společný prostor, kde jsou nyní v přímém přenosu promítány zápasy obou irských reprezentací – katoličtí a protestantští diváci se tak neustále potkávají, ačkoli město Belfast je stále rozdělené do katolických a protestantských čtvrtí. „Odráží to společnost, která se snaží překonat rozdělenou minulost,“ píše se na webu The Conversation. „Právo fandit buď Irské republice, anebo Severnímu Irsku – anebo oběma najednou – by mělo být vítané jako znak dospívající severoirské společnosti.“

Na frontě v Sýrii a Iráku probíhají ostré boje proti Islámskému státu - a v jejich stínu se vede stejně důležitá, ovšem méně viditelná bitva proti islámskému extremismu. Probíhá v mešitách a na sociálních sítích a na poli teologie tažení vedou islámští imámové a učenci.

Například imám Suhaib Webb vysílá z washingtonských zmrzlináren populární pořad “ISIS and Ice cream”, v němž zesměšňuje teorie Islámského státu. Kázání jeho kolegy z Berkeley, jehož název se v angličtině hezky rýmuje - “The crisis of Isis”  - a pojednává o “hloupých klucích” z IS,  na internetu zhlédly miliony diváků.

Těchto kázání si IS pochopitelně všiml a označil 11 západních imámů a islámských učenců za odpadlíky od pravé víry a v propagandistickém časopise Dabiq vyzval k jejich exemplární vraždě. FBI se s imámy spojila a nabídla jim ochranu; někteří z náboženských učenců si najali ochranu, jiní mají doma i v práci pro jistotu při ruce zbraň. “Je mi ctí být odsuzován ISIS,” řekl imám Webb, který má díky aktivitě na sociálních sítích velký vliv mezi mladými americkými muslimy. “Považuji to za jeden z hlavních životních úspěchů. Podávám protilátku k jedu ISIS.”

Snaha bojovat s extremisty na poli teologie samozřejmě neprobíhá jen na Západě. V lednu se například muslimští náboženští vůdci sešli v marockém Marrakéši a podepsali deklaraci odsuzující zločiny páchané proti náboženským menšinám ve jménu islámu. Marocký král zároveň otevřel školu, kde budou noví imámové z celého arabského světa vzdělávání v moderní, nefundamentalistické a tolerantní verzi islámu.

Více si o teologickém souboji především amerických imámů píše The New York Times; v článku najdete i odkazy na zmíněná videa. O zesměšňování ISIS v Libanonu se můžete více dočíst zde.

Novináři Washington Post se od této chvíle nebudou účastnit akcí souvisejících s předvolební kampaní Donalda Trumpa. Republikánský kandidát na prezidenta Spojených států zrušil prestižnímu deníku akreditaci.

Odůvodnil to tím, že list o něm píše nepravdivě a je hlásnou troubou společnosti Amazon, jejíž zakladatel Jeff Bezos Washington Post vlastní. Miliardář v oficiálním prohlášení zmínil například článek o útocích v Orlandu, kdy noviny v titulku napsaly, že „Trump naznačil, že Obama se podílel na střelbě“. Zároveň uvedl, že deník je zneužíván svým majitelem, který ho má jen kvůli politickému lobbingu.

„Toto rozhodnutí není nic jiného než odmítnutí role svobodného a nezávislého tisku,“ komentoval to šéfredaktor Washington Post Marty Baron. Výbor na ochranu novinářů k tomu napsal: „Zrušení akreditace je špatné pro voliče ve Spojených státech a špatné pro svobodu tisku po celém světě.“

A letní zpráva na závěr: Němci už nejsou „mistři světa“ v opalování bez plavek. Na prvním místě jsou teď Rakušané. Vyplývá to z průzkumu cestovatelského webu Expedia, který oslovil jedenáct tisíc lidí ve čtyřiadvaceti zemích a zeptal se na jejich „plážové zvyky“. Zatímco alespoň jednou v životě se nahý na veřejnosti podle průzkumu slunil jeden ze tří Rakušanů, u Němců tak učinil jen jeden ze čtyř. Tři čtvrtiny Němců zároveň  uvedly, že je pro ně přijatelné, aby byl někdo při opalování na veřejnosti částečně i zcela nahý.

Německo obsazovalo v anketách řadu let první příčku. Nudismus má v zemi hluboké kořeny,  v bývalém východním bloku byl navíc považován za formu relaxace a úniku od přísných pravidel komunistického státu.  Třetí místo v novém průzkumu obsadili Španělé.

Video: Mnozí muslimové se proti extremismu ve vlastních řadách brání humorem. Tady je jedna ukázka - libanonská skupina Al-Rahel Al-Kabir a její sarkastická píseň o šéfovi samozvaného Islámského státu.

…

Kulturní tip: Todd Terje. Meet Factory,  Praha 17. června.