Islandské firmy musí samy dokázat, že dodržují rovnost platů mezi muži a ženami
Magazín Forbes se vrací k zákonu, který s počátkem roku začal platit na Islandu a vzbudil celosvětovou pozornost. A to nikoliv tím, že by šlo o první zemi, kde byla odlišná odměna pro muže a ženy za stejnou práci postavena mimo zákon, jak se psalo v řadě textů, to už je ve většině zemí světa včetně Česka - ale tím, že mění mechanismy, jak tuto rovnost kontrolovat a vymáhat.
Zatímco jinde je na státu, aby firmy či instituce kontroloval a na základě zjištěných pochybení případně trestal, na Islandu to obrátili a všem firmám s pětadvaceti a více zaměstnanci zákon nově ukládá, aby státu dokázaly, že zaměstnance platí férově. A to každé tři roky. Na základě toho pak obdrží certifikát.
Problém s prvním modelem nastává v okamžiku, kdy stát toto téma nezajímá, jak to třeba dlouhodobě nezajímalo stát český, přestože podle celoevropských statistik existuje v odměňování žen a mužů jeden z největších rozdílů v EU. Tato statistika sice neoperuje s odměnou za stejnou práci a rozdíly jsou způsobeny zejména tím, že ženy pracují častěji v oborech s nižším ohodnocením, nicméně i tak jsme na tom v porovnání s kulturně a historicky relativně blízkými zeměmi hůř: ve Slovinsku je pay gap na sedmi procentech oproti českým dvaadvaceti. Inspekci práci ke kontrolám specificky zaměřeným na jiné peníze za stejnou práci předloni dotlačila ombudsmanka Anna Šabatová. A kontroloři pak během roku 2016 odhalili inspektoři nerovné odměňování v celkem 115 případech.
Na konkrétní dopady nové islandské legislativy si chvíli počkáme, protože firmy mají nyní čtyři roky, aby požadavkům vyhověly. A konzultantka Freyja Steingrímsdóttir pro Forbes zmiňuje, že zatím vůbec není jasné, jak se s novými pravidly společnosti vyrovnají. Také proto, že výši mezd určuje řada proměnlivých a často pro každou firmu individuálních faktorů. Což jsou nakonec důvody, proč lze nerovnost vcelku obtížně kontrolovat a případně postihovat v jakékoliv zemi. Zároveň je zjevné, že zákon má větší podporu u veřejnosti než u zástupců byznysu – zatímco mezi Islanďany je proti asi pětina, mezi lidmi z vedení firem je to více než dvojnásobek. Některé firmy se také obávají vyšších nákladů.
Další Forbesem oslovené političky a podnikatelky nicméně krok vítají. Neúspěšná kandidátka na prezidenta Halla Tómasdóttir (předloni získala druhý nejvyšší počet hlasů) připomíná studii konzultantské firmy McKinsey, která spočítala, že globální HDP by se zvýšilo o osmadvacet bilionů dolarů ročně, pokud by se platy mužů a žen narovnaly. A připomíná také příklad svojí firmy, kde pravidla platí už nějakou dobu – a na rozdíl od mnoha jiných přežila ekonomickou krizi.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].