Ekvádorský Lenin nečekaně otočil a "zradil revoluci"

A ještě jeden příběh z Jižní Ameriky - také spojený s nečekanou demontáží populismu. V tomto případě jde o Ekvádor a prezidenta s nejlepším jménem, jaký si levicový vůdce může přát: Lenín Moreno.

Prezident Moreno měl být především pokračovatelem svého lidového předchůdce Raffaela Correy. Ten se vyšvihl k moci v roce 2007 na chávistické latinskoamerické vlně, rozhazoval příjmy z tehdy superdrahé ropy, omezoval média a pronásledoval oponenty. Correa musel po dvou volebních obdobích podle ústavy skončit - a protože v tu dobu už byly ceny ropy při zemi, neodvážil se v chudnoucí zemi požádat v referendu o další volební období pro svou maličkost. Místo toho se pokusil o něco v duchu putinovsko-medveděvovské štafety: prosadil sice změnu ústavy, ovšem platnou teprve od roku 2021. Do té doby měl úřad držet právě Lenín Moreno, jeho bývalý viceprezident. O podobnou hru se v Argentině pokoušeli manželé Kirchnerovi, kteří zjevně chtěli vytvořit systém pravidelného střídání v úřadu na dobu neurčitou, Néstor ale náhle zemřel uprostřed prvního volebního období své manželky Cristiny.

V Ekvádoru první fáze zamýšleného plánu vyšla, Moreno navzdory postupnému pádu levicových vůdců v jiných latinskoamerických zemích (Argentina, Brazílie) skutečně těsně vyhrál volby. Pak ale přišlo tvrdé zklamání: Correa dnes, pět měsíců po volbách, o svém nástupci mluví jako o zrádci, pokrytci a lháři, který dosáhl za pár měsíců toho, “co se opozici nepodařilo za celá léta - zdiskreditovat naši revoluci”.

Moreno zkrátka ve funkci překvapil. Zcela se odpoutal od svého předchůdce, místo konfliktu jako základního principu vládnutí zvolil konsensus a dialog, začal vyjednávat s opozicí a především čistit vládu od zkorumpovaných stoupenců předchozího prezidenta - víc než dvacítka jich čelí trestnímu stíhání. Nečekaně konsensuální způsob vládnutí vynesl Morenovi obrovskou podporu a tu se snaží vytěžit prostřednictvím referenda o změnách v ústavě, jež mají napravit to, co jeho předchůdce napáchal - mimo jiné ho také bavit možnosti návratu. Ústavy latinskoamerických zemí po zkušenostech s diktátory velmi často jasně omezují funkční období prezidentů; prezidenti se obvykle snaží ústavy přepsat, ale dost často narážejí.

The Economist upozorňuje, že Moreno nestočil zemi prudce doprava, například stále ještě podporuje na své ambasádě v Londýně Juliana Assange, ale i to se prý může po referendu změnit. Země musí řešit ekonomické problémy (ropa už tolik nevynáší) a konfliktní přístup k zahraniční politice bude třeba nahradit něčím jiným. Především je ale Ekvádor dalším příkladem, že z populismu je možné se vysekat. Vlastně jedinou katastrofou je zatím příběh původní bašty celého levicového hnutí, Venezuely, kde Chávezův následovník Nicolás Maduro proměnil původní svérázný “socialismus 21. století” v ekonomický krach a plnokrevnou diktaturu.