Uchazeč stál na náměstí, byl nahý a snažil se udržet rovnováhu pod přívalem kopanců a ran. Řvoucí dav kolem něj pulsoval jako bušící srdce. Ti, pro které riskoval život v nesčetných válkách, na něj teď útočili ze všech stran. Kandidát zhluboka dýchal. Coby trénovaný válečník věděl, že musí zachovat klid, chce-li skutečně získat veřejný úřad, o který usiluje.
Obyčej, který dokumentoval jistý španělský kněz kolem roku 1500, byl začátkem dlouhého procesu, na jehož konci dotyčný válečník získal místo ve správě městského státu Tlaxcallan v dnešním Mexiku, nedaleko sopky Popocatépetl. Město vzniklo kolem roku 1250 našeho letopočtu a podle některých archeologů mělo přinejmenším po část své historie kolektivní zřízení se stopami demokracie.
Otcem těchto představ, o nichž píše časopis Science, je americký antropolog Richard Blanton. Se svými žáky rozvíjí od roku 1996 myšlenku, že demokracie se v dávných časech neomezovala jen na Evropu, například na starověké Řecko nebo středověkou Benátskou republiku. Její známky nacházejí tito vědci i v předkolumbovské jižní a střední Americe, kromě Tlaxcallanu také třeba v dávném městě Monte Albán v dnešním jižním Mexiku, v letech 500 - 800 n. l. středisku válečnického národa Zapotéků, nebo v Tres Zapotes na pobřeží mexického zálivu; zde mluvíme o době přibližně mezi lety 400 př.n.l. až 300 n. l.
Blanton a jeho následovníci vycházejí hlavně z nepřímých důkazů: společnosti s částečně demokratickým zřízením po sobě nezanechávají obří královské paláce, pompézní pyramidy ani vyobrazení panovníků, ale spíše skromnější budovy v sousedství velkých veřejných prostranství nebo kvalitní síť cest. Základem veřejné správy byly podle archeologů daně, které financovaly provoz státu a kvůli nimž se panovník – nebo kolektivní správa státu na způsob římského senátu – museli zodpovídat ze svých činů. Podle Blatona demokracie během historie nikdy nebyla výdobytkem jednou provždy, ale přechodným, křehkým jevem. „Přichází a odchází. Je velmi těžké ji udržet,“ varuje vědec.
Mnozí jeho kolegové nepřímým důkazům nevěří a kolem celé věci se vede komplikovaná diskuse, o níž si lze přečíst ve zmíněném článku. Stát se politikem v Tlaxcallanu každopádně nebylo jednoduché. Poté, co kandidát prošel rituálem zmíněným v úvodu, zavřeli ho v chrámu, kde musel v osamění strávit dva až tři roky, zatímco ho kněží učili zákony a pravidla veřejné správy. Když usnul, bili ho, během výuky hladověl, musel rituálně zraňovat sám sebe. Když pak ale z chrámu vyšel, nebyl už jen válečník: byl senátorem, jedním z přibližně stovky mužů, kteří městu vládli a hledali cestu, jak jej ubránit proti odvěkému nepříteli – Aztékům.
https://www.youtube.com/watch?v=hZXsrMepNHE
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
