Cukrář se soudí: Máme svobodu slova, svatební dorty pro gaye a ateisty péct nebudu

Mimořádně zajímavý spor bude zanedlouho rozhodovat americký Nejvyšší soud. Jeho členové souhlasili, že se budou na podzim zabývat otázkou, která by mohla mít dalekosáhlé dopady pro celou zemi. A přestože si na rozhodnutí počkáme, otázka již mocně rezonuje (nejen) americkým tiskem.

Jde o to, zda může poskytovatel nějaké služby odmítnout zákazníka, přestože mu to jinak antidiskriminační zákony zakazují, a to s odvoláním na svobodu náboženského vyznání a svobodu projevu. Konkrétně jde o případ coloradského cukráře Jacka Philipse, který v roce 2012 odmítl upéct svatební dort páru homosexuálů chystajících svatbu. Argumentoval tím, že jiné produkty (třeba narozeninový dort) jim rád připraví a prodá, ale servis pro ceremonii, která odporuje jeho náboženskému přesvědčení, zkrátka nemůže poskytnout.

Charlie Craig and David Mullins, kteří si dort přišli objednat společně s Craigovou matkou, se ovšem obrátili se stížností na úřady státu Coloradu, a ty jim daly za pravdu: podle tamní legislativy (podobná platí ve dvaadvaceti státech USA) nesmí poskytovatel služby zákazníky odmítat na základě jejich rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo sexuální orientace.

Philips raději přestal ve svojí cukrárně vyrábět svatební dorty, aby nařízení nemusel vyhovět, a pustil se do právní bitvy. Argumentuje tím, že na jeho straně stojí americká ústava (její první dodatek zaručující svobodu vyznání a projevu) - a ta je legislativě jednotlivých států nadřazená.

Zajímavé je, že Philips se neodvolává jen na svobodu vyznání, ale také na svobodu projevu. Společně se svými právníky tvrdí, že pečení dortů je tvůrčím vyjádřením jeho názorů, a že by tedy měl mít prostor svobodně se vyjádřit. Tomu odpovídá podle něj i další práce, kterou coby cukrář odmítá: dělat výrobky obsahující alkohol i dorty s tématikou Halloweenu či „ateistické“ (autorka menu má trochu potíž si představit, jak takový ateistický dort vypadá).

A dále on a jeho právníci argumentují tím, že stát by zřejmě nenutil černošského cukráře, aby pekl dort pro bílé rasisty, nebo muslimského cukráře vyrábět sladkosti napadající Korán, pokud by si jej objednali křesťanští extremisté. Jak v této souvislosti upozorňuje britský týdeník The Economist, Nejvyšší soud vskutku opakovaně konstatoval, že první dodatek ústavy mimo jiné zaručuje, že stát nemůže nutit občany, aby projevovali názory, s nimiž nesouhlasí.

Na straně druhé straně stojí argument, že pokud Nejvyšší soud dá Philipsovi za pravdu a soudci potvrdí názor, že provozování obchodu je formou kreativního vyjádření, otevře tím dveře další diskriminaci, a to nejen gayů a leseb, a to nejen v cukrárnách, ale i v dalším širokém spektru služeb. Provozování restaurace nebo květinářství lze podle této logiky rovněž považovat za tvůrčí činnost; a malých firem s méně než dvaceti zaměstnanci je v USA asi pět milionů.

Magazín Quartz dále upozorňuje, že s podobnými argumenty se pokoušely konzervativní kruhy zastavit snahy o odstranění rasové segregace v šedesátých letech. Ať už se tedy Nejvyšší soud rozhodne jakkoliv, bude mimořádně zajímavé debatu dál sledovat.