Server Business Insider přináší informaci o tom, jak Wikileaks využívá příležitosti egyptských protestů a uveřejňuje další americké diplomatické depeše týkající se Mubarakova režimu.
Jde o depeše popisující policejní brutalitu a mučení nebo o depeše popisující zneužívání zákona o výjimečném stavu apod.
Autor Auditu k tomu dodává, že v případě Egypta to vůbec nemá smysl dávat do přímé souvislosti s protesty, mimo jiné proto, že egyptská vláda před pár dny internet vypnula.
Můj komentář k celé věci: je pozoruhodné, jak se západní skepse k vývozu demokracie do arabského světa proměňuje v čirou hrůzu jak z chaosu, tak z toho, co by mohly přinést svobodné volby v Egyptě či Tunisu. Už samotný výraz „Muslimské bratrstvo“ nahání leckomu hrůzu. Je zjevné, že Západ by asi nejraději viděl u moci nějaký „osvícenější“ armádní režim typu Turecka 80. a 90. let, jen to nikdo neřekne nahlas. Kromě toho touha po takovém režimu je spíše taková pohádková.
…
Ke spolupráci Wikileaks a deníku The New York Times promluvil mimochodem v pátek v televizi PBS Bill Keller, redaktor deníku. Keller dává detailně nahlédnout do toho, jak se v deníku pro byznys s Wikileaks rozhodovali.
…
PBS rovněž přinesla rozhovor se zástupci demokratů a republikánů o společné „bipartisan“ (u nás používáme nepřesný ekvivalent „nadstranický“) komisi, která měla vyšetřit příčiny finanční krize.
Jak se dalo čekat, komise se neshodla, republikánská menšina vyhlásila disent. Republikáni více akcentovali měnovou bublinu, bublinu aktiv, vlivy demografie na stavební boom a naopak zlehčovali špatný vliv finančních derivátů.
Pro americkou politiku posledních dvou desetiletí je to ostatně typické. Produktivní konsenzus je prakticky nemožný, politiku lépe prodává zdůrazňování rozdílů a neshod než hledání kompromisu. Americká politika také posledních dvacet let mnoho užitečného nezplodila.
Proč se tedy Spojeným státům stále relativně daří? V zemi existuje respekt k ústavě, stabilní právní řád, fungující soudy, špičkové univerzity a věda, dynamické technologické firmy apod. S politikou to nemá mnoho společného. Přijde ovšem doba, kdy Amerika na limity neproduktivní politiky narazí.
Podle mne se americká společnost na příčinách finanční krize neshodne ani příštích sto let. Ona se totiž ještě neshodla na příčinách Velké hospodářské krize 30. let.
Obě témata rozdělují a rozdělovat budou. Bohužel nejen politiky, ale i ekonomy, kteří jsou až na výjimky podobně ideologičtí jako politici.
…
Erik Jones na serveru eurointelligence.com vysvětluje, jak vlastně funguje americký fiskální federalismus, rozpočtové transfery a vyrovnávání příjmových nerovností. Ekonomové vědí, že ani USA nepředstavují optimální měnovou zónu, přesto v nich ale měnová unie bez potíží funguje.
Jones ovšem popírá, že by to bylo kvůli velkým fiskálním transferům, a zároveň zpochybňuje efektivitu fiskálních transferů na vyrovnávání příjmových rozdílů mezi skupinami států. Podle Jonese není americký fiskální federalismus zrovna příkladný. Americký trh práce výrazně ovlivňuje migrace, její efekty se ale kalkulují velmi obtížně.
…
Co si myslím o případu ministra obrany Alexandra Vondry a o kauze zvukařské služby za 776 milionů korun? Dočtete se v tištěném Respektu, anebo skrze respekt.cz musíte zaplatit SMS.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
