0:00
0:00
Audit Jana Macháčka2. 10. 20084 minuty

Když je Senát první

Každodenní glosa o politice a ekonomice [image id="120824790"]Americký záchranný plán včera schválil Senát. To se čekalo, investoři s tím zjevně počítali. Dodejme, že je velmi neobvyklé a nebývalé, aby cokoli schvalovala jako první horní komora. Natožpak o čemkoli, co se týká věcí fiskálních, daňových nebo uvolnění finančních rezerv.

Astronaut

Americký záchranný plán včera schválil Senát. To se čekalo, investoři s tím zjevně počítali. Dodejme, že je velmi neobvyklé a nebývalé, aby cokoli schvalovala jako první horní komora. Natožpak o čemkoli, co se týká věcí fiskálních, daňových nebo uvolnění finančních rezerv. Platí to v každém dvoukomorovém systému, ale nejvíce snad právě v anglosaském světě, kde bylo vymyšleno heslo „no taxation without representation“. A není náhodou, že kongresmanům se spisovně říká „representatives“.

Autor auditu nahlédl do americké ústavy, kde se praví, že „všechny návrhy zvyšující příjmy státu musí pocházet ze Sněmovny reprezentantů, ale Senát může navrhnout dodatky podobně jako v případě jiných zákonů“. Senát tedy přidal dodatky, ale k neschválenému zákonu. Navíc zákon nezvyšuje příjmy státu, ale pouze výdaje. Jenomže tohle jde jen krátkodobě. Když se Amerika zadluží, bude muset zvýšit příjmy a to v důsledku schváleného zákona.

Celá věc je zjevně sporná i z hlediska americké ústavnosti. Šlo samozřejmě o to, aby hlasování Senátu (ze senátu jsou i oba prezidentští kandidáti) zapůsobilo psychologicky na hroutící se trhy. Jen se modleme, aby to nebylo celé kontraproduktivní a dolní sněmovna toto hlasování Senátu nevzala jako diktát a pokus o omezení svého privilegia.

Nejprve mne napadlo, jestli by se ten obrácený postup hlasování v důležitých věcech v Česku neměl zavést taky. Senátoři jsou přeci jen o něco rozumnější než poslanci. I když člověk vlastně neví. V USA možná ne. Původně jednoduchý zákon (i když netvrdíme, že dobrý) se nebývale rozrostl. Na serveru www.eurointelligence.com například vypátrali, jaké všemožné dodatky k záchrannému plánu americký Senát vymyslel. Například „daňovou úlevu pro ty druhy dřevěných šípů, které jsou určeny dětem“.

Svatá prostoto? To je teď opravdu důležité? A jsou senátoři zástupci občanů nebo pašeráci, kteří v příšeří vsunují do zákonů podivnosti? A na základě čeho máme kritizovat naše poslance, když vymýšlejí přílepky, které jsou buď zjevným důsledkem korupce nebo idiocie?

Pod vlajkou francouzského předsednictví se vymýšlí vznik rezervního fondu, konsolidační instituce, která bude moci pomáhat evropskému bankovnímu sektoru kapitálově nebo v případě krize přebírat špatné úvěry. Jeden z návrhů praví, že by tuto roli mohla převzít Evropská investiční banka. Kdo to dnes navrhuje, je automaticky podezřelý. Když s tím přicházejí Francouzi, neznamená to, že mají oni sami potíže? Když s tímto plánem souhlasí Joseph Ackerman, šéf Deutsche bank, vypadá to, jako kdyby tušil něco, co ostatní nevědí.

Důležitější ale je, že uvažování o této instituci nemá prostě žádnou naději na úspěch. Je to podle všeho běh na tak dlouhou trať (roky), že mezitím se situace uklidní. Aby Evropa mohla kdy přijmout opatření srovnatelná s těmi americkými, musel by se například v Německu zvýšit objem přerozdělování (velikosti státu) o čtyři procenta HDP a daně o osm procent.

Evropská unie by musela zrušit své priority jako společná zemědělská politika, což by asi nebylo špatné, ale politicky to rychle možné prostě není.

Další věc je, že společnou záchrannou instituci by měla mít především eurozóna, ta ale kromě centrální banky žádnou relevantní institucionální strukturu nemá. A mezi námi: dovede si někdo vůbec představit, že by Němci byly kdy ochotni zachraňovat třeba bulharské nebo rumunské banky? Bylo by to hezké, ale já si to zatím představit nedovedu.

Irská vláda slíbila garantovat deposita ve všech bankách do plné výše. To je docela zajímavé, protože vláda zákonem garantuje něco, co při absolutním útoku na banky prostě nemůže splnit. Je sice pravděpodobné, že při takto konstruovaném slibu k žádnému útoku na banky nedojde, ale co když přeci jen ano?

Navíc je zajimavé vědět, jak se k tomu postaví Evropská komise. Jaké bude mít dopady poskytnutí této garance na irský státní rozpočet?

Jan Macháček je na cestě do Spojených statů a svůj páteční audit uveřejní až v noci na sobotu. Děkujeme za pochopení.

Středeční audit: Peněžní trhy se nezklidnily

Úterní audit: Bez záchranného plánu

Čtvrteční audit: Ekonomy nikdo neposlouchá


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Česko podle BabišeZobrazit články