Nouriel Roubini zhodnotil pro deník Financial Times dočasnou dohodu o tzv. fiskálním útesu. Skutečnost, že se prodloužily neudržitelné daňové škrty pro 98 procent Američanů, není prý žádné vítězství.
Vzhledem k tomu, že americký politický systém je dlouhodobě nefunkční, nebude trvat dlouho a propukne další krize. Pokud se nic nestane do prvního března, spustí se škrty v objemu 110 miliard dolarů. Ve stejné době Amerika narazí na legislativně stanovený dluhový strop.
Pak začne divoká ideologická debata o střednědobé fiskální konsolidaci. Republikáni budou dále šermovat zmenšením federální vlády. Demokraté ji budou chtít zaplatit, ale nevědí z čeho. Můžeme čekat dlouhotrvající boj o rozsahu sociálních nároků a přerozdělování a sérii bojů o daňovou reformu: mají Spojené státy zavést daň z přidané hodnoty? Rovnou daň? Vyšší, nebo nižší daň z příjmu? Jakou daň pro korporace?
I kdyby Amerika narazila v březnu na dluhový strop, bude podle autora stále mírně růst, vzhledem k tomu, že v posledních čtvrtletích rostla o dvě procenta.
Amerika si však stále neuvědomuje dlouhodobou neudržitelnost svých rozpočtových prognóz. Vzhledem k tomu, že trhy s dluhopisy si nepřejí žádnou katastrofu, ještě pár let potrvá, než země opravdu narazí.
…
Cyrus Sanati z časopisu Fortune se domnívá, že nadšení trhů z toho, že se USA nezřítily z fiskálního útesu, bude mít krátký život. Kompromis je totiž vysoce neadekvátní. Dohoda mezi republikány a demokraty navyšuje pouze triviální množství příjmů a odkládá údajně mandatorní rozpočtové škrty o dva měsíce. Politicky vyrobená krize byla škrtem pera odvrácena a nahrazena špatným plánem, který činí jen velice málo pro řešení dlouhodobých i krátkodobých fiskálních problémů.
…
Pro tentýž časopis se vyjádřil vlivný Mohamed El-Erian. Podle něj ekonomice dohoda příliš neprospěje. Neovlivní totiž hlavní faktory, které podkopávají růst, drží zpátky korporátní investice a útočí na tvorbu pracovních příležitostí. Podle Eriana má však dohoda přece jen nějaký politický smysl. Obě politické strany a všechny frakce uvnitř nich mohou slavit alespoň částečné vítězství. Demokraté vrátili zdanění těch, kteří vydělávají nejvíce, na úroveň před Bushovými škrty, což byl Obamův zásadní volební slib. Taktéž zabránili škrtům v podporách v nezaměstnanosti a dávkách, což by disproporčně tvrdě udeřilo na chudé.
Republikáni zvýšili prezidentem navrhovanou hranici pro vyšší zdanění z 250 000 na 400 000 dolarů ročního příjmu a zabránili prosazení stimulačních opatření. Zkrátka byl učiněn nějaký krok k zastavení negativního trendu v příjmové nerovnosti. Protože je politický kompromis v nedávné americké historii věc nevídaná, je třeba říci, že je dobře, že byl dosažen. Brzy uvidíme, zda Kongres bude dostatečně osvícený, aby na to navázal.
…
Zajímavý text přinesl britský deník The Telegraph. Podle něj se evropský sen o tom, že euro sesadí dolar z piedestalu světové rezervní měny, rozplývá. Podle Mezinárodního měnového fondu se podíl dluhopisů denominovaných v eurech v držení tzv. emerging markets snížil od počátku eurokrize z 30 procent na 24,7 procenta. K rekordnímu zbavování se periferních dluhů došlo ve třetím čtvrtletí loňského roku. Slabší euro může být pro evropské exportéry určitým požehnáním. De Gaulle sice vždy kritizoval americké privilegium rezervní měny, ale eurozóna zjistila, že status rezervní měny může představovat i veliké břímě. V roce 2008 se silné euro dostalo na rekordní úroveň a má svůj podíl viny na struktuře úvěrů a úvěrovém boomu v tzv. Club Med. Oslabení eura nemusí být nutně špatná věc.
…
A ještě jeden pohled na americký dluh a dohodu o fiskálním útesu, tentokrát z pozice amerického vlivu ve světě a z pohledu národní bezpečnosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
