Ekonomové zbyteční jako pizzerie

Úchvatnou diskusi, která slibuje se dále rozrůstat všemi zajímavými směry, přináší deník Financial Times. Ten požádal ekonomy, aby se krátkým příspěvkem vyjádřili ke dvou věcem. Jednak ke slavné otázce anglické královny, která se loni v listopadu při návštěvě London School of Economics zeptala, jaktože nás před krizí nikdo nevaroval a jednak k dopisu 120 ekonomů, kteří teď – po více než půl roce - napsali královně odpověď formou otevřeného dopisu. Těch sto dvacet ekonomů nepředstavuje žádnou instituci. Jde o skupinu ekonomů, kteří se vybrali sami, jsou tzv.self-appointed (česky to zní poněkud hanlivě – samozvanci, je to však možná díky dikci Rudého práva, které takto označovalo disidenty).

FT oslovil ekonomy, kteří na seznamu signatářů nejsou. Tak například David Marsh se domnívá, že ekonomové jsou takovým přílepkem modernity, který se rozmohl od 2.světové války, podobně jako třeba pizzerie nebo osobní váhy na nádražích. Teď je ale máme a zdánlivě se bez nich neobejdeme. Když už je ale máme, je to užitečné pro antropology a behaviorální vědce. Sledovat jejich citová přilnutí by se mohlo stát pokročilou větví behaviorální psychologie. To jak se k sobě chovají, si žádá speciální pozornost. Chovají se jako kdyby ti druzí byli virus v jinak užitečném softwaru. Pohrdají těmi, kteří se zblázní nebo opustí frakci, spojí se špatným klanem: zpívají gospel keynesianismu v haeykovské společnosti nebo vyluzují friedmanovské tóny v galbraithovské citadele. Ti, kteří se ocitnou na špatné straně barikády, si zažijí, co je to pocit vyloučení…. Proto ta otázka vlastně není vůbec důležitá.
…

Robert Shrimsley se táže, co by se asi stalo, kdyby ekonomové krizi předpověděli. Vyslyšeli by bankéři jejich varování? Konfrontovali by snad regulátoři banky? Zastavili by politici úvěrový boom? Shrimsely si myslí, že ne. A píše: “takže jsme nemohli selhat, protože výsledek by byl stejný. Kdybychom varovali, bylo by to neefektivní využití našich zdrojů. Místo toho jsem psali knihy jako Freakonomics o tom, jak ekonomové dokáží vysvětlit reálný svět. Nezabránili sice krizi. ale my jsme si sami hezky pomohli.”
…

A nakonec například Robert Harding. Ten mimojiné říká, že ekonomové si mohou sami za to, že jsou dnes zavrhování. Dopustili totiž, aby lidé uvěřili, že jejich práce je předvídat budoucnost a že zajistí, že se nic špatného nestane. Detailní a specifické predikce, které vyprodukují matematické modely, jsou zneužity ve chvíli, kdy ekonomové vytvářejí dojem, že modely předvídají budoucnost a zajistí bezpečí.