K mému včerejšímu textu se samozřejmě sešla řada výhrad i od lidí, kterých si velmi vážím, pokusím se teď k některým vyjádřit. První argument je asi takový, že my Češi vlastně nemáme demokracii pod kůží a že se ještě musíme naučit akceptovat výsledek demokratických voleb, jinými slovy, že se máme naučit prohrávat, přijmout výsledek, a nikoli ještě prohlubovat příkopy.
Možná na tom něco je, ale historie posledních dvaceti dvou let spíše ukazuje, že se Češi zatím vždycky naučili akceptovat výsledky voleb úplně normálně.
Je tu však i druhý extrém, druhé naše neblahé mentální dědictví. I za komunismu se 99,99 procenta lidí naučilo poslušně akceptovat výsledek voleb, kde se vybíralo mezi tím, zda volit v sobotu, nebo v neděli. Počet lidí, kteří nechodili volit, o mnoho nepřevyšoval počet deklarovaných disidentů, tedy otevřených signatářů všeho možného. Ani za komunismu řada lidí nevolila pouze ze strachu, ale také díky jisté vrozené spořádanosti: volby, i když loutkové, jsou volby, vláda je vláda a prezident je prezident.
Možná se máme učit prohrávat, máme tu však na druhou stranu i velké dědictví pasivity a letargie. A v tomto případě je tu celá řada důvodů, proč si dávat pozor – Zeman s Klausem už jednou podvod na voličích provedli: opoziční smlouvu, která „v rámci pravidel“ eliminovala základní pravidlo demokracie, tedy kontrolu vlády opozicí. Už jednou se pokusili omezit nezávislost centrální banky, už jednou chtěli změnit volební zákon, tak aby to bylo výhodné pro dva největší hráče apod. Tehdy proti nim stál Václav Havel, který se bránil Ústavnímu soudu, dnes nikdo jiný takový ve vysoké mocenské hře prostě není. Nehledě na to, že tu je další realita: posílení ruského vlivu (Lukoil–Nejedlý) a posílení struktur bývalé StB a KGB přímo v centru moci.
Naučit se přijímat demokratickou prohru je jedna věc, ale i holocaust se mohl stát proto, že si Židé mysleli, že se něco takového nemůže nikdy stát, že tolik lidí nemůže nikdo zabít, a stejně tak si v únoru 1948 všichni mysleli, že Beneš nepodepíše demisi, apod.
Navíc smyslem demokracie v širším slova smyslu, tedy spíše liberálního konstitucionalismu, není oslava moci získaná volbami, ale právě její omezování. Právě toto omezování je přece garantem svobody. A mezi tato omezení patří i možnost otevřené kritiky, bojkotu, petiční právo i právo demonstrovat, svolávat happeningy a dělat si z mocných inteligentní (ale třeba i hloupou) legraci.
Byl jsem dále upozorněn, že Zeman učinil i spoustu dobrých rozhodnutí, kromě privatizace bank, o níž jsem psal včera. Za Zemana jsme vstoupili do NATO, za Zemana jsme umožnili zásah v Kosovu (přelet bombardérů), za Zemana jsme učinili to nejpodstatnější na cestě do EU. Na tohle všechno se mohl Zeman – podobně jako Mečiar – vykašlat.
Pokud prý nebudeme Zemana akceptovat jako důstojnou hlavu státu a budeme se mu různě vysmívat, bojkovat a ostrakizovat, probudíme v něm ty horší vlastnosti, zapouzdříme ho, zaženeme do kouta. On prý přitom používá nejrůznější gaunery ve svém okolí jako prostředek k získaní moci a jako užitečné idioty, které sice nechá podojit rozpočet, ale jinak je ignoruje.
Když prý budeme kolem Zemana opatrně našlapovat, kopne Václava Klause do zadnice, protože ho vlastně nepotřebuje. Když z něj budeme dělat i po volbách Klauzemana, do spojenectví s Klausem ho zaženeme.
Tak nevím – není snad Zeman svobodný a dospělý člověk?
Ke vstupu do EU, NATO i ke Kosovu bych dodal, že tu tehdy také byl Václav Havel, Alexandr Vondra jako velvyslanec v USA, Karel Kovanda a řada dalších.
Já tady ale nyní žádnou výzvu či podobné dilema nevidím: v NATO jsme, v EU jsme, Srbsko s nikým neválčí a banky máme zprivatizované. Zato je zde zjevný aktuální zájem mafiánského režimu v Rusku oslabit Evropskou unii a vrátit Česko do ruské sféry vlivu.
Další argument: Zemanovi je prý třeba dopřát „sto dní hájení“, které je prý dopřáno kdejakému řediteli pošty. O tom je jistě možné diskutovat, ale prezidentem se Zeman stane až 8. března, a teprve pak je možné začít počítat dny. Potíž je v tom, že během těch sto dní – kdy budou média hajného hájit – může Zeman svrhnout vládu a jmenovat premiérem přechodné vlády Klause, o čemž se v pražských kuloárech mluví stále intenzivněji. Už nyní je zjevné, že chce u nás Zeman zavést francouzský prezidentský systém, který stojí pouze na tradici, nikoli na ústavě.
Jeden známý mi píše: Obávám se, že aktivisté budou pokračovat v kampani v tom směru, aby delegitimizovali za každou cenu
Miloše Zemana. On se bude muset na Hrad probrodit splašky. Takže opravdu mám obavu z toho, že někdo bude svolávat protest na Hradčany proti inauguraci. Rozhodně mě to nepřekvapí a rozhodně mě nepřekvapí, když tomu ČT bude věnovat větší pozornost než samotné inauguraci.
Zde bych dodal, že se spíše obávám opaku: rychlé a nové normalizace a honorování lhostejnosti a nepozornosti ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích i velkých komerčních televizích. Dovedu si naopak představit, že pozornost inauguraci bude větší než pozornost věnovaná happeningům.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
