Bude Asad vraždit dál konvenčními prostředky?

Hospodářskou aktualitou dne je, že v Německu i přes ten skvělý zdravý růst najednou neočekávaně vzrostla nezaměstnanost. V analýze Bloombergu ekonomové dumají proč. Některé firmy propouštějí dělníky a úředníky a jiné je zase najímají. Nikdo nepochybuje, že Německo poroste zdravě, klidně a solidně.

K tomu mne napadá, že přestože čísla se nakonec obracejí k lepšímu i v České republice, rychlý pokles nezaměstnanosti u nás nečekejme. Recese tu byla delší a hlubší než kdekoli jinde v regionu, snad kromě malého Slovinska.

…

Najde se u nás kdekdo, kdo nástup zdejší levice či spíše normalizační levice dává do souvislosti s vrozenými českými levicovými geny, s mocenským soubojem privatizátorů s postkomunisty, případně s kulturou korupce minulých pravicových vlád. Já se přece jen v této souvislosti považuji za ekonomického deterministu (ono proslulé „it‘s the economy, stupid“) a troufám si tvrdit, že protestní hlasy pro levici se zrodily především z mizerných ekonomických výsledků uplynulých pěti let, které spoustu lidí přivedly na pokraj frustrace.

Vezměme si Polsko, jedinou zemi na světě, která nespadla po roce 2008 ani na vteřinu do recese. Ale protože i v Polsku růst trochu zpomalil, hroutí se i preference premiéra Tuska a oslabuje i jeho pozice v Občanské platformě, jak zajímavě popisuje tento článek ve Financial Times.

Poláci prostě nemají ten růst, na který byli v prvním desetiletí zvyklí, a jsou naštvaní. Češi měli místo solidního růstu první dekády solidních pět let propadu a to se prostě v politice projevit musí. Abychom nicméně byli trochu objektivní: Poláci mají tradičně vysokou nezaměstnanost – okolo 12 až 13 procent – a zatím s tím nebyla schopna nic udělat žádná vláda.

…

Edward Hadas se na stránkách Reuters ještě vrací k příčinám finanční krize roku 2008 a tvrdí, že strávil léta tím, že hledal viníky: hamižné bankéře, podkapitalizované banky, laxní měnovou politiku, bezohledné vlády, slabé nadnárodní instituce, nezdrženlivé věřitele i dlužníky.

Mezi největší zločince ale patří nebezpečné myšlenky a ideologie, které podpořily přílišnou sebedůvěru během časů kreditní bubliny. Autor nakonec dochází k závěru, že největším zločincem byla teorie, že existují bezrizikové investice s bezpečnou mírou návratnosti. A o tom je celý ten text.

…

Gideon Rachman se ve Financial Times zamýšlí nad možným útokem na Sýrii a tvrdí, že paralely s útokem na Irák jsou sice svůdné, ale při trochu podrobnějším zkoumání se rozpadají: zbraně hromadného ničení a chemické zbraně, inspektoři OSN, agonie kolem rezolucí OSN. Krutý baasistický diktátor a obavy z toho, že Američané správně nenaplánovali, co bude po útoku.

Všechny paralely ale kulhají. Například v případě Sýrie nikdo nepochybuje, že chemické zbraně Sýrie má a že byly použity. Rachman také upozorňuje, že tentokrát mají USA na své straně Německo i Francii.

…

Jeffrey Goldberg přitom vyjadřuje na Bloombergu názor, že omezené raketové útoky mohou věci zhoršit. Nic prý nenasvědčuje tomu, že by cílem připravované operace mělo být svržení Asadova režimu. Půjde patrně pouze o vytrestání za použití chemických zbraní, takže jediné, co se stane, že Asad bude vraždit civilisty a děti konvenčními prostředky. A bude si jist, že Amerika nezakročí.