Amerika vyzývá Británii

Zpráva deníku Financial Times informuje, že administrativa prezidenta Baracka Obamy vyzývá Británii neobvykle razantně, aby „zůstala v srdci Evropy“. Nebývalá diplomatická iniciativa se děje v souvislosti s tím, jak britský premiér David Cameron připravuje referendum, které může přinést rozvolnění vztahů s Unií. V diplomatickém zákulisí varují Obamovi lidé Camerona už dlouho, nyní učinili neobvyklý krok a informovali o své iniciativě britské novináře.

Philip Gordon, náměstek amerického ministra zahraničí pro evropské záležitosti, prohlásil: „Máme prohlubující se vztahy s EU jako instituci. Ta má rostoucí hlas ve světě a my chceme slyšet silný britský hlas uvnitř EU. Je to v americkém zájmu. Chceme EU vyhlížející do světa s Británií uvnitř.“

Tohle by si měli důkladně přečíst čeští euroskeptici, až zase budou přemýšlet o zvláštních vztazích s Británií nebo až začnou spekulovat o tom, že Amerika vlastně nechce silnou a sjednocenou Evropu.

…

Agentura Reuters přináší portrét šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho. Tentokrát jde však o to, jakým způsobem Draghi banku řídí. V textu se píše, že nemá rád dlouhé schůzky a nedělá svým kolegům zdlouhavé přednášky. Předtím, než se Draghi ujal funkce, panovala v ECB atmosféra workoholismu a ze strany vedení doslovného mikromanagementu.

Přestože však Draghi intervenuje na trzích a činí v monetární politice kroky, které by byly dříve nemyslitelné, dává svým podřízeným svobodu, využívá jejich talent a deleguje pravomoci. Říká lidem, že sice chce být informován, ale že se mají sami rozhodovat. Osobně žádá podřízené, aby alespoň v neděli vůbec nepracovali. Kombinuje radikální politiku a konsenzuální řízení.

…

Týdeník The Economist na obálce z minulého týdne upozorňuje, že Amerika se stává více evropskou, a to především díky své neschopnosti řešit svůj strukturální schodek. Podle Wolfganga Münchaua se Amerika opravdu stává příliš evropskou, a to přesně z opačných důvodů, než si myslí The Economist. Po dočasné dohodě o odložení fiskálního útesu Amerika podobně jako Evropa směřuje k poloautomatickému „austerity“ (přísnost v podobě snižování výdajů a zvyšování daní), tedy k politice, která se neosvědčila.