Sláva českého Vietnamu
Česko stojí po dlouhé době v záři světových reflektorů – tentokrát amerických New York Times. Nic radostného to ale není. Světovou proslulost si Česko aktuálně vydobývá svým postojem vůči Vietnamcům a jeho fatálním nezvládnutím. Právem – jde o problém, který může bez patřičné pozornosti přerůst do neudržitelných rozměrů.
Choceňský dělník Trieu Ding Van (25) popisuje na stránkách NYT příběh, jakých si čeští čtenáři v domácím tisku vyslechli už několik. Deset tisíc dolarů zaplacených pracovní agentuře za cestu a úplatky pro získání víza, zadlužení celé rodiny a smutný konec v podobě krizí způsobeného českého propouštění. „Táhněte domů, Vietnamci,“ křičí teď prý na Trieua jeho choceňští sousedé s tím, že práci je potřeba zajistit především Čechům.
„A česká vláda doufá, že gastarbeitři skutečně odjedou domů,“ dodávají NYT a při zmínce o strachu nad protimenšinovými náladami ve společnosti připomínají i nedávný žhářský útok na romskou rodinu z Vítkova. Jenom o xenofobii tu ale zdaleka nejde, do hry totiž stále více promlouvá chobotnice ovládající obchod s ilegálními pracovníky, korupčnické vydávání trvalých pobytů a další trestné činnosti, která se na tisíce bezprizorních cizinců nabaluje.
O tom všem tu v Česku už víme a dostatek lidí si snad i uvědomuje fakt, že na Češích leží zodpovědnost za životy lidí jako je Trieu – agentury sem Vietnamce po tisících navážely se souhlasem úřadů i podporou politiků. Odpověď na otázku, co dnes s tím, není jednoduchá. A neuvádí ji ani slovutné New York Times.
Proč by také ale měly? Jde o čistě český problém, možná největší, před jakým dnešní česká společnost stojí. Pár možností, jak ho alespoň zmírnit, už přitom odborníci nabídli. Ať už jde o bezplatné rekvalifikační kurzy pro Vietnamce – stále tu je řada náročných a minimálně placených pracovních míst, o které Češi nestojí – nebo bezplatné kurzy češtiny. Ale jde třeba i o speciální kontaktní místa s proškoleným personálem, kde by vietnamsky mluvící lidé pomáhali čerstvě propuštěným hledat střechu nad hlavou.
Jeden úkol ale stojí nade všemi – česká policie se mafii bobtnající kolem přistěhovalců musí postavit. Nejde tu o přepadové akce ubytoven a kontroly dokladů, ale skutečný boj proti rostoucímu nebezpečí, jaké představují velkovýrobny drog, nucená prostituce a bez nadsázky – novodobé otrokářství. V tomhle špinavém byznysu nejsou Vietnamci v převážné většině organizátory, ale oběťmi. Jak dnes ostatně potvrzují i tajné služby, propuštěné a zadlužené lidi bez přístřeší si totiž berou na mušku české a ukrajinské mafiánské gangy. A začínají být poměrně úspěšní.
Co s tím? To nám policie dosud neřekla – žádná zpráva o tom, že by si problém vyhodnocovala jako svou top prioritu, dosud žádní pozatýkaní mafiáni. Jistě, něco takového vyžaduje měsíce práce a složitou přípravu, možná by ale stačilo gesto ve smyslu „víme o tom a česká policie chce Vietnamcům žijícím v Česku pomoct.“ Nic takového se zatím nestalo.
Ale uvidíme, z tohoto pohledu uplynulý týden jednu pozitivní zprávu přinesl. Jde o ohlášený nekompromisní postup proti pravicovým radikálům a pozatýkání několika členů jejich – jak novináři charakterizovali – středního managementu. Zatím nevíme, co přesně ta akce přinese a je docela dobře možné, že pozatýkaní holohlavci skončí velmi brzy zpět v ulicích. Navíc posílení zprávou, že stát se jim vlastně neumí postavit. Ale nepředbíhejme, v tuto chvíli je podobných gest proti rasismu a xenofobii zapotřebí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
