I my dokážeme rasově likvidovat člověka

Po dlouhé měsíce policejního tápaní a nejistoty z identifikace útočníků totiž hlavní otázka zněla: jde o jakési šílené a pro běžného občana jen těžko srozumitelné vyřizování účtů v souvislosti s údajnou kriminalitou postižené rodiny (jenže i tato verze žádné tísně příliš nezbavuje), nebo o zcela cílený a chladně provedený akt likvidace příslušníků nepohodlné menšiny a tedy jasný, adresný a srozumitelně vydaný signál do budoucnosti v rámci našeho společného soužití?

Dnes už odpověď dobře známe a není pro nás nějak lichotivá, respektive pro naší, v místní společnosti letitou tendenci, jakýkoli rasově motivovaný trestný čin relativizovat - tedy zvláštní popletené jistoty, že my Češi přece takoví nejsme. Prostě ale bylo jen otázkou času kdy se něco takového objeví i v Čechách zvlášť, když jsou extremisté celoevropsky na vzestupu a naše „celospolečenská dramata“ typu romského bytování u rybníku v Počernicích nás usvědčují z krátkozrakosti a hlouposti.

Nové světlo poznání má ale přece jenom svou účinnost: najednou se totiž ukazuje, jak zrůdné je takřka všeobecné přesvědčení, že si Romové vlastně můžou za útoky na své majetky, zdraví a životy sami a které na výsost trestuhodně čas od času podporují i vrcholní demokratičtí politici - jednu dobu dokonce ztělesnění v osobě místopředsedy vlády, jakým byl pověstný „reformátor“ Jiří Čunek.

Prostě se najednou dovídáme, že i u nás se objevila skupinka mladíků, která je ochotna organizovaně a zákeřně vraždit pod dojmem nějaké ideologie a najednou jsme tak konfrontováni se „slušnými lidmi“ (jak je hodnotí jejich okolí), kteří tak kdykoliv, kdekoliv a úplně kohokoliv můžou bez jakýchkoliv zábran napadnout a jenom pro barvu kůže lehce a bez zábran zabít - a to nejenom kdesi ve stínu nějakého anonymního průchodu. A nejenže je to vzkaz pro nás pro všechny, ale usvědčuje to i politiky Čunkova typu z hrozného omylu: ode dneška si totiž ani on sám nemůže být jistý, že se něco podobného nemůže stát i jeho rodině. Protože jak známo v cestě nenávisti nestojí v našem případě jenom Romové, ale vlastně úplně cokoliv a kdokoliv.

V celé strašidelné kauze ale je přece jen jeden pozitivní moment a to jak velký posun se v policii za poslední desetiletí udál: zatímco ještě v devadesátých letech šetřila skinheadskou štvanici a následné utonutí patnáctiletého romského chlapce v Písku nebo kdejaké hajlování ploskohlavých grázlů velmi rozpačitě, až se dokonce zdálo, že s jistými sympatiemi k jejich ledovému klidu a jisté schopnosti se tak dobře organizovat, naopak v těchto dnech dává najevo rozhodnost a pečlivou a trpělivou práci.

Doufejme jen, že se tak opravdu dozvíme, kdo jsou pachatelé přesně zač, kolik jich je, jaké mají kontakty anebo vazby a jestli nám hrozí jejich „límečková podoba“ v českém parlamentu. A nakonec kdo je popřípadě platí a podporuje. A podobně doufejme, že policejní práci vezme na vědomí i vláda: je sice povzbuzující, že uvažuje o zákazu Dělnické strany, zatím ale buďme rezervovaní - jedno kolo s extremisty už totiž dokázala prohrát. Přejme si jen, že ne fatálně: situace je totiž jak se zdá vážnější, než jak se až do dnešního dne našim státním úředníkům zřejmě zdálo. V letošním roce vládou publikovaná takzvaná strategie boje proti extremismu ale jistý posun přeci jen naznačuje: oproti předchozím letům je novinkou potřeba nadnárodní spolupráce, manuál pro starosty obcí, jak se pomocí kalendáře výročí nacistických idolů vypořádat se zastíracími manévry extrémistů, kteří v jejích ulicích touží pořádat demonstrace a výhružné pochody.
A nakonec i policie má prý mít už jasno: dřív totiž nedokázala někoho zatknout jenom proto, že vykřikoval něco tak „obyčejného“ jako je slogan „národní socialismus“ či pozdrav "Sieg Heil".