Co s dluhy ministrů
Deník Hospodářské noviny zveřejnil majetková přiznání členů vlády. Ocitl se tím na hraně zákona a právníci mají o čem přemýšlet. To samé (přemýšlet) by měli i novináři, pokud chtějí, aby jejich práce byla co nejodpovědnější a nejkvalitnější.
Deník Hospodářské noviny zveřejnil majetková přiznání členů vlády. Ocitl se tím na hraně zákona a právníci mají o čem přemýšlet. To samé (přemýšlet) by měli i novináři, pokud chtějí, aby jejich práce byla co nejodpovědnější a nejkvalitnější.
Krok Hospodářských novin je totiž sporný nejen z právního, ale i novinářského pohledu či z hlediska veřejného zájmu. V prvním plánu vypadá celá událost přehledně. Čeští zákonodárci sice připravili velmi přísný zákon dohlížející na majetkové poměry politiků. Jeho funkčnost ale zásadně zpochybňují dvě věci: jednak je zakázané údaje z majetkových přiznání zveřejnit a za druhé k jejich získání je třeba vynaložit velmi mnoho energie – jet do Prahy, jít do parlamentu, vyzvednout si speciální heslo, a teprve potom lze do přiznání nahlédnout.
Tyhle komplikace jdou proti smyslu zákona: pokud máme právo znát majetkové poměry našich politiků (a to je vzhledem k míře zdejší korupce věru užitečná věc), je nemravné nám toto právo nějakými úřednickými obstrukcemi ztěžovat. Na tento fakt stálo za to upozornit a HN tak odvedly dobrou práci.
Problém české investigativní novinařiny je ale nafukování prázdných bublin, zatímco podstata uniká. A to je teď případ zveřejněných majetkových přiznání.
HN rozjely celou kauzu hlavním článkem pondělního čísla s titulkem „Nový zákon odkryl dluhy ministrů“. Běžný čtenář zbystří: pokud seriózní deník na své titulní straně „odkrývá dluhy“ politiků, věští to něco nekalého. Je to ale opravdu takové drama? Dluhy má v této zemi téměř každá domácnost, ostatně právě texty HN nás přesvědčují, že žít na dluh je normální. A že mají i ministři hypotéky či leasing? Existují v samotných HN novináři, kteří je nemají?
Článek o „odkrývání dluhů“ je tedy zatím nutné číst takto: čtenáři, nic se neděje, zveřejněné účty ministrů jsou v pořádku. Mají sice dluhy, ovšem nic, čím by se lišili od běžné domácnosti.
Úkolem novinářů tedy není automaticky vypisovat z dokumentů seznamy hypoték a leasingů. Jestli Petr Gandalovič, jak sdělují HN, dluží Komerční bance 680 tisíc? A proč bych to měl jako občan téhle země nosit v hlavě? Není důvod, pokud je vše v pořádku. Noviny by se naopak měly zabývat pouze informacemi, které jsou nějak podezřelé a o těch pak čtenáře informovat. Je to těžší, než jednoduše přetisknout všechno, co přiznání obsahují, dlouhodobě se to ale vyplatí.
Proč? Všichni si přejeme, aby do veřejné služby vstupovali erudovaní lidé. Mnozí z nich si to ale rozmyslí, pokud vzápětí budou propíráni na titulních stranách novin jen za to, že mají „dluh“. Co je platné, že to HN nemyslí zle, odér něčeho špatného na politicích zůstává.
Takže shrnuto: zákon o majetkových přiznáních je užitečný nástroj, abychom mohli hlídat, jak se politici chovají. A pokud se děje nějaká nekalost, rychle s ní na novinový papír. Není ale ve veřejném zájmu informovat o všem, co se v přiznáních objeví.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].