Týden po tornádu: Taky nevím, kdo jste, ale snad vám to trochu pomůže

Po týdnu od tornáda je obec Moravská Nová Ves jako vyměněná. Všude se pracuje a je to znát. Kostel má strženou i střechu na věži, která tornádo přežila, ale zůstala poničená. Dál se uklízejí dvory a dál se spravují střechy na domech.

V celé Moravské Nové Vsi je spousta dobrovolníků. Buď přijeli po domluvě za konkrétními lidmi, nebo jen tak - a na místě zjistili, kdo jejich pomoc potřebuje nejvíc. Sjíždějí se sem ze všech koutů země a místní jsou tou pozorností a pomocí potěšeni.

V klubovně, která bývala nejdřív garáží u domu Zlaty Maděřičové (ve skupině žen druhá zleva) a později centrem její komunitní nadace, je dnes denní místnost, kam si dobrovolníci i obyvatelé domů mohou přijít udělat kávu. Právě tu probíhá psychoterapie – paní Maděřičová sehnala přes výzvu na Facebooku dvě terapeutky a ty přijely odlehčit emocím. Zlata Maděřičová pozvala sousedky. Říkají, že po terapii jim bylo líp.

Emocemi je obec napěchovaná. Myslíte si, že jste to nějak zvládli, ale pak, když sledujete, jak četa hasičů a dobrovolníků strhává váš dům, zase se všechny ty nepříjemné pocity ozvou. Tady skupina hasičů a dobrovolníků ručně dodělává, co stroj s domem rodiny Kvintových nemohl, aby nepoškodil sousední dům, který k zemi jít nemusí – rozebírají zbytky zdí u pokoje, který si jeho osmnáctiletá obyvatelka nedávno vymalovala, a rodiče jí do něj s velkou slávou pořídili novou plovoucí podlahu.

Jan Němec přijel z Rožnova pod Radhoštěm, postavil si tu mezi troskami domů stánek s přístrojem na kávu a dvěma pípami, lidé si sem chodí pro pivo, limonádu nebo kávu a taky buchty. Ty napekla pro místní i dobrovolníky a hasiče jeho kamarádka, když už byl na jižní Moravě, se pro ně na otočku zajel do Rožnova. Jan Němec pracuje jako „ajťák“ a říká, že když viděl, co se stalo, přemýšlel, jak by pomohl. „Nejsem žádný tesař, tak jsem si řekl, že udělám aspoň něco,“ říká.

Mezi domy prochází muž s batohem a s dvěma školními dětmi. Nechtějí se fotit a nechtějí zveřejnit jméno, chtějí pomáhat anonymně. V batohu má tento ředitel firmy z Roudnice nad Labem sto tisíc korun v dvoutisícovkách a jde v ulici dům od domu – nepředstaví se, řekne, že chce pomoci, a vytáhne z batohu bankovku. „Ale já ani nevím, kdo jste,“ usmívá se překvapeně obyvatelka domu s dvoutisícovkou v ruce. „Já taky nevím, kdo jste, ale snad vám to trochu pomůže,“ usměje se muž a jdou s dětmi zase dál. Vysvětluje, že děti má s sebou proto, aby viděly, co se v životě může stát za neštěstí, a v praxi zažily, že je dobré nebýt k tragédii jiných lhostejný.

Lenka Šteinerová je z Konic a je masérka, tedy kromě toho, že má vlastní farmu s koňmi a jezdecký klub v Polomí na Olomoucku. Hned po tornádu dala na své stránky výzvu pro lidi ze zasažené oblasti, že mohou přivézt své děti, na jak dlouho bude potřeba: pořádá jezdecké tábory, ale děti s poničeným domem přijme zdarma. Sem do Moravské Nové Vsi přijela na výzvu zmíněné Zlaty Maděřičové, že by bylo dobré upracovaným obyvatelům lidem srovnat záda. Tak tu večer masíruje na židli v klubovně unavené lidi, přes den pomáhá s uklízením suti a všeho, co je potřeba. Vzala s sebou i dva malé syny, o které se jí spolu s dalšími dětmi z postižené oblasti přes den stará místní Hnutí Brontosaurus. Spí s dětmi ve spacácích u Maděřičových.

Ve všech vesnicích zasažených tornádem jsou centra, kam jezdí lidé s pomocí, firmy nabízejí techniku a své zaměstnance, přivážejí materiál, starají se i o jídlo pro místní; to vozí i jednotlivci.

Bagry, nakladače, hasiči. Někteří už nemusí shánět jen latě a tašky na novou střechu, ale budou stavět komplet znovu.

Před obecním úřadem Moravské Nové Vsi bez střechy, hned vedle místa, kde je improvizovaná jídelna, v níž hasiči nabírají z várnic lidem jídlo, se rožní vepřové. Čtyři přátelé z Křepic a z Klobouk u Brna sehnali čtyři prasata, zabili je a nachystali na oheň, oslovili lokální pivovary, které jim přidaly bečky s pivem, a přijeli do Moravské Nové Vsi. Petr Nekvapil vyrábí bazény, Petr Charvát je realitní makléř, Michal Tesař má autoservis a Tadeáš Peša z Křepic se živí jako truhlář. „To bylo takový nárazový, přemýšlel jsem, co a jak, a napadlo mě tohle,“ říká Tadeáš Peša.

Hasiči, kam se podíváš. Tihle přijeli z Ústeckého kraje. Spí v Hodoníně na žíněnkách ve sportovní hale. Ráno vždy dostanou na starost jednu ulici, tu projdou, uklidí, pomáhají lidem, pak jdou do další. „Náš odřad je předurčen k demoličním pracím,“ říká podporučík Josef Choreň (první zprava). „Tady už to není záchranářská práce, tady už je to teď hlavně na práci řemeslnickou.“