Nejlepším českým dokumentem je zvláštní pohádka o třech muslimských bratrech

Nejlepším českým dokumentem se na festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava  stal snímek Bratrství, v Čechách usazeného italského režiséra a studenta katedry dokumentu na FAMU Francesca Montagnera. Kvality filmu o trojici muslimských mladíků v současné Bosně, kteří musí nečekaně rychle dospět poté, co jejich otec skončil za podporu Islámského státu ve vězení, už potvrdil prestižní Zlatý leopard v soutěži debutů a druhých filmů z nedávného festivalu v Locarnu. Snímek získal i cenu za nejlepší kameru - právě kameraman Prokop Souček má  zásadní podíl na tom, že Bratrství působí nikoliv jako dokument, ale jako sevřený hraný film.

V soutěži světových dokumentů Opus Bonum zvítězil snímek Čiary. Formálně precizní debut slovenské dokumentaristky Barbory Sliepkové zachycuje život lidí v současné neklidné Bratislavě - a v obecnější rovině je úvahou nad povahou, limity a možnostmi moderního městského života.

Zvláštní pohádka

Montagner své téma objevil v roce 2016 v televizní reportáži, kde „jeho“ rodina mluvila o svých názorech a pohledu na svět. Islámský stát byl tehdy ve zprávách po celé Evropě, a rozhodně ne tématem, do kterého by se tuzemští dokumentaristé hrnuli. Islám není v Česku populární téma. Režisér původně plánoval natočit film o rodinném patriarchovi, invalidním veteránovi z války v bývalé Jugoslávii a radikálním kazateli, který rodinu přísně vede v pravidlech salafismu.

Za to, že v Sýrii verboval bojovníky pro džihád, byl v Bosně odsouzen za terorismus na třiadvacet měsíců do vězení. Postupně však Montagnerovi jako hlavní téma vykrystalizovalo to, jak se s otcovou absencí i s jeho autoritou vyrovná trojice bratrů.

Jako ve zvláštní pohádce jim otec před svým odchodem rozdělí role. Nejstarší Džabir si má najít práci a starat se o dům a rodinu. Prostřední Usama se bude starat o stádo ovcí, které představuje hlavní obživu. Nejmladší Uzejr vychodí základní školu a získá vzdělání. Po škole a o víkendu bude pomáhat starším bratrům.

„Až se vrátím, chci najít všechno tak, jak jsem zanechal,“ oznámí jim otec přísně. Poté ho nejstarší syn odveze do věznice a vrátí se ke svým bratrům do rodného domu obklopeného lesy zalitými zlatavým sluncem nebo zahalenými v mlze, na orosené louky, na kterých pasáci zapalují ohně a toulají se stáda ovcí, kolem kterých krouží vlci.

Montagner život rodiny zachycoval čtyři roky. Otec příběh rámuje na začátku a na konci. Hlavní pozornost je ale upřena na trojici povahově rozdílných bratří, na něž přešla nečekaná odpovědnost a výzva. Každý se s ní vyrovnává po svém, protože každý má jiné představy o životě. Nejstarší chce být vlastním pánem. Pást ovce nechce. Prostřední odešel ze školy a tráví týdny pod celtou na pastvinách hlídáním stád, což přijal jako svůj osud. Nejmladší má zatím úplně jiné starosti – videohry, kamarády ve škole a pošťuchování se staršími bratry. Pojí je ale rodinné pouto a absentující otec, který rozhoduje o jejich životech.

Titulní Bratrství může nést dvojí význam. Odkazuje přirozeně k sourozencům, zároveň i k širšímu konceptu soudržnosti všech muslimů. S muslimskou identitou a islámem přitom dokument pracuje vnímavě. Jde proti zkratkovitým mediálním obrazům často stojícím na motivu strachu a obav. Mladíci jsou v mnohém podobní jakýmkoliv jiným kdekoliv v Evropě. Mají stejné touhy, stejné trable, stejné pocity, stejné pochybnosti, nejistoty, obavy. Jsou stejně agresivní, zmatení i stejně citliví. Zároveň ale film nezavírá oči před nebezpečím, které se s militantním islámem pojí, i když se jen lehce dotýká možných důvodů tohoto smýšlení.

Montagner pozoruje trojici zblízka, ztišeně. Občas se některá z figur rozostří a kamera se soustředí na pozadí nebo se rozmaže v plamenech ohně. Jako citlivý antropolog, který našel cestu do jiného světa, i klíč k tomu, jak ho otevřít. Skládá trojportrét a každý z bratrů z něj vystupuje jako plastická osobnost, k níž divák snadno nachází cestu. Hlavním smyslem tu však není vytváření pozitivních nebo negativních vazeb, ale pochopení. Vcítění se. Což není složité, protože v jádru je Bratrství archetypálním příběhem o hledání vlastní identity.

Poetické přízraky války

Montagner s pomocí struktury dělá ještě něco podstatného navíc. Tápání na hranách mezi dětstvím, adolescencí a dospělostí tří konkrétních lidí intimně propojuje s obecnějšími  otázkami, jež se týkají předurčenosti, ne/možnosti svobodného rozhodnutí, znejistělé mužské identity v machistické společnosti i dědictví války vryté do vzpomínek, těl a krajiny.

Silné figury mohou mít podobu dominantních otců, kteří nakládají na ramena svých dětí předčasně těžké břímě, ale i podobu autoritářů a vůdců, kteří vedou národy do válek. Přízraky války jsou v dokumentu všudypřítomné; nenásilně, někdy jako dětská hra, ale o to silněji. Je to vzdálená válka v Sýrii vstupující do jejich života prostřednictvím televize, ale i válka blízká, domácí, která vystupuje z minulosti prostřednictvím příběhů a legend, jež si kluci vyprávějí u ohňů.

O křičícím vojákovi, který straší v lesích, o pasákovi, který se proměnil v prach, když šlápl na minu, jež tu zbyla z 90. let po balkánském konfliktu. O chrabrých mudžahedínech, kteří se zjevili v dalekohledu vystrašeného srbského velitele. Hrůza balkánského konfliktu tu zní jako tiché echo. Frustrace, hromadící se agrese, kmenová příslušnost a militantní víra pak připomínají, z čeho vzešel.

Formálně je přitom bratrství poetické. Měkce snímaná krajina na jednu stranu odráží jistou bezstarostnost, která odchází. Zároveň do příběhu vnáší jinou rovinu času, jiné trvání, element plynutí a věčnosti, ale i kontrast mezi touhami mladé generace a představami té starší. Mezi tradicí – ať už znamená cokoliv – a touhou od ní zběsile utéct.

Snímek je zařazen mezi stovku filmů v programu Ji.hlava Online. V něm vybrané snímky promítnuté na festivalu budou od 31. října do 14. listopadu dostupné digitálně v rámci festivalové akreditace nebo po zakoupení akreditace na on-line přehlídku.

Ocenění z 25. MFDF Ji.hlava (výběr)

Česká radost (nejlepší český dokument)

Vítězný film: Bratrství (r. Francesco Montagner, Česká republika/Itálie)
Zvláštní uznání: Očista (r. Zuzana Piussi, Česká republika /Slovensko)
Zvláštní uznání: Přípravy filmu T. (r. Milan Klepikov)
Cena za nejlepší střih: Síla (Jana Vlčková)
Cena za nejlepší zvuk: Milý tati (Viera Marinová)
Cena za nejlepší kameru: Bratrství (Prokop Souček)
Cena studentské poroty: Opouštět Počátky (r. Linda Kallistová Jablonská)

Opus Bonum (nejlepší světový dokument)

Vítězný film/Cena za nejlepší debut: Čiary (r. Barbora Sliepková, Slovensko)
Zvláštní uznání: Když jsi tady se mnou (r. Laura Viezzoli, Itálie)
Nejlepší dokument z regionu střední a východní Evropy: Pro mě jsi Ceaușescu (r. Sebastian Mihăilescu, Rumunsko)
Zvláštní uznání pro dokument z regionu střední a východní Evropy: Když květiny nemlčí (r. Andrei Kutsila, Polsko)

Cena za přínos světové kinematografii: Jana Ševčíková