Chystá se "jaderná daň" za jistič. Nejvíc zaplatí chataři s cirkulárkou

Ministerstvo průmyslu už zná způsob, jak vybrat peníze na nové jaderné bloky v Dukovanech. Na nákladnou stavbu mají přispět zvláštní platbou všichni odběratelé připojení k síti. Nikoli ale podle toho, kolik elektřiny koupí. Plán je takový, že vznikne nový fixní poplatek podle velikosti jističe.

Jinými slovy – nebude záležet na tom, jak kdo s elektřinou šetří a jak má úsporné spotřebiče. Poplatek se bude odvíjet od toho, jak mohutnou „bránu“ pro odběr si kdo objedná. To zatíží nejvíc příležitostné zákazníky. Typově třeba chalupáře, kteří obývají nemovitost jen málo, elektřiny v celoročním zúčtování zas tolik nepotřebují, ale mají silný přívod třeba pro cirkulárku.

Princip, který je v mnoha ohledech sporný, vyplývá z návrhu takzvaného bezemisního zákona, jak jej na objednávku vlády z konce dubna zpracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu. Respekt má návrh zákona k dispozici. Jde o krátký pětistránkový text se sedmi novými paragrafy, ale jde o důležitý materiál, z kterého je poprvé černé na bílém jasné, že jadernou elektrárnu bude třeba dotovat.

Smyslem zákona je ukotvit budoucí speciální výkupní režim, aby se ČEZ mohl do stavby pustit a měl u státu předem pojištěno, že investice a provoz se mu vyplatí se ziskem. Tuto záruku vláda slíbila na posledním dubnovém zasedání. Až text navrženého zákona však objasňuje, jak má záruka fungovat. Elektřinu z Dukovan bude vykupovat stát za takovou cenu, aby se investice firmě ČEZ vrátila. Tato cena bude teprve stanovena - záleží mimo jiné na tom, za kolik ČEZ stavbu vysoutěží u dodavatelů. Ti začnou závazné nabídky dávat na stůl až v případě, že ČEZ skutečně oficiálně vypíše na Dukovany soutěž, což se má podle vládního harmonogramu stát letos.

Je takřka jisté, že celkové náklady vysoce převýší to, co elektrárna vydělá – aspoň při dnešních cenách elektřiny. Rozdíl se dobře ukázal v Británii, kde se stát před sedmi lety upsal k odkupu budoucí jaderné megawatthodiny za 92,50 libry. Dnešní cena v Evropě není ani poloviční. Česká vláda argumentuje tím, že přesto chce stavět, aby zemi zajistila pro případ, že časem bude elektřiny málo. K dorovnání případných ztrát má sloužit právě výše zmiňovaný poplatek. Určovat ho bude Energetický regulační úřad, klíčová pasáž pak je v paragrafu 6(3)b, podle kterého bude poplatek určen „v Kč/A/měsíc na základě jmenovité proudové hodnoty hlavního jističe“.

Dobrou zprávou je, že poplatek by se podle tohoto modelu nejspíš vybíral až po zprovoznění nové elektrárny. Zatím není jasné, proč vláda tak spěchá a řeší věc vzdálené budoucnosti nyní - v době, kdy je ministerstvo průmyslu prokazatelně zahlceno pandemickými krizovými opatřeními.

Důvodem je nejspíš fakt, že princip financování je potřeba před vypsáním tendru obhájit před Evropskou komisí, která má nárok model stojící mimo normální trh prověřit a teoreticky i zablokovat. Komise bude mimo jiné zkoumat, zda garantovaná výkupní cena příliš nekřiví trh a nezvýhodňuje jeden typ energetického zdroje před druhým, a to třeba i v přeshraničním prodeji elektřiny.

Špatnou zprávou je, že kdyby elektrárna skutečně vznikla, platby na její provoz budou nákladnou a dlouhodobou záležitostí pro několik generací. Vzhledem k vazbě na jistič se jim těžko půjde vyhnout, i když elektřinu bude možné koupit levněji někde jinde. Nepomůžou ani domácí úspory, leda odpojení od sítě a samozásobení. Sporné je navíc porušení pravidla, které se dosud v Česku i v Evropě ctilo, a sice že distribuce a výroba elektřiny jsou dvě oddělené věci a že výroba se nedotuje z distribučních poplatků.

Zatím není jasné, jak vysoký poplatek bude. Snadno by se ale mohlo stát, že proti dnešní platbě za jistič bude několikanásobně vyšší.