Chováte se jako kyberbaroni. Americký Kongres griloval šéfy technologických gigantů

Narazit v dnešních Spojených státech na něco, na čem by se shodli demokraté s republikány, je skutečně oříšek, ale něco se přece jenom najde. Ve středu grilovali ve zvláštním slyšení před antimonopolním podvýborem hospodářské komise amerického Kongresu zákonodárci nepřetržitě pět dlouhých hodin šéfy firem Alphabet (majitel Googlu), Amazon, Apple a Facebook. Na obrazovkách se před kongresmany zpovídali jedni z nejmocnějších mužů tohoto světa: Sundar Pichai, Jeff Bezos, Tim Cook a Mark Zuckerberg, jejichž společnosti mají dohromady hodnotu pět biliónů dolarů (rozpočet České republiky je skoro stokrát menší) Prakticky ovládají internet - a podle názoru amerických kongresmanů se podle toho také chovají.

Slyšení se týkalo především obchodních praktik uvedených společností. Kongresmani chování firem již rok studují a „výslech“ mocných šéfů byl jakýmsi vrcholem jejich úsilí. Výstupem bude shrnující zpráva připravovaná na přelom léta a podzimu - politici se o ni budou moci opřít, pokud budou proti firmám chtít napříště zasáhnout. Čtveřice společností je v každém případě podle politiků obou stran natolik mocná, že v podstatě udusila klasické konkurenční prostředí. Kongresmani dokonce firmám během slyšení přenášeného přímým přenosem oznámili, že se „chovají jako kyberbaroni“. Své váhy prý využívají k ničení konkurence, nakupování potenciálních konkurentů, preferování vlastních produktů a k vybírání šokujících poplatků (Apple si účtuje 30 procent z obratu každé aplikace, kterou prodává na svém App Storu).

Dotazy byly detailní, týkaly se obchodních operací a mocní šéfové se docela často potýkali s „výpadky paměti“ či s „nedostatečnou znalostí“ procedur ve vlastních firmách. Musí uživatelé, kteří chtějí obchodovat na platformě Amazon, uvádět svoje telefonní číslo? Jeff Bezos neví. Je virtuální asistent Alexa naprogramován tak, aby nabízel na prvním místě výrobky Amazonu? Majitel také neví. Musí uživatelé uvádět své jméno a adresu? „Věřím, že tomu tak je,“ odpovídá zakladatel firmy. A tak dále. Kongresmani tak po slyšení oznámili, že odpovědi mocných mužů potvrdily jejich obavy.

Stahují se tedy nad technologickými giganty mračna? Na to není jednoduchá odpověď. Optimismus už dávno vystřídal neklid. Vliv internetových firem na společnost je obrovský a stále do značné míry nepochopený. Pocit, že giganti šlapou v porcelánu a podrývají samotné základy demokracie i kapitalismu, sílí. Zároveň nikdo pořádně neví, jak s mocnými společnostmi naložit.

Týdeník The Economist srovnal nedávno utkání s obřími technologickými společnostmi s bojem, který americký Kongres vedl proti tabákové lobby. V případě ničitelů plic však byla situace přehledná: tabákové firmy bylo možné masivně pokutovat za to, že jejich výrobky prokazatelně ohrožují zdraví zákazníků a reklamu na tabákové výrobky bylo možné regulovat. V případě Amazonu, Applu, Facebooku a Googlu - tedy firem, jež je každá jiná a každá dominuje jiné oblasti - neexistuje žádné řešení, na němž by se zákonodárci dokázali shodnout.

„Dokonce ani kritici velkých technologických firem se neshodnou, zda by například násilné rozbití firem bylo praktickou cestou k omezení jejich vlivu, nebo zda by nebylo lepší jejich chování na trhu regulovat,“ píše celkem bezradně přední ekonomický týdeník. Šéf Amazonu Bezos hájil například velikost své firmy slovy, že „svět potřebuje malé firmy, ale potřebuje i velké. Malé firmy něco nedokážou. Je mi jedno, jak šikovní a podnikaví jste. V garáži Boeing 787 nepostavíte.“

Na politické scéně najdeme nejrůznější přístupy. Facebook se například stal tématem demokratických primárek, Elizabeth Warren, která je teoreticky stále ve hře na post americké viceprezidentky, například měla jeho rozbití vysloveně jako bod svého programu. Vyhrožuje i stávající prezident Donald Trump, který prohlásil, že pokud moc velkých firem nedokáže zkrotit Kongres, udělá to on sám. V uplynulých týdnech dokonce naznačil směr. Dnešní fungování molochů stojí totiž do značné míry na dodatku zákona, který jim umožňuje nenést odpovědnost za obsah, který zprostředkovávají.

Když nedávno začal Twitter označovat některé Trumpovy vzkazy jako nepravdivé, pohrozil šéf Bílého domu právě tím, že dodatek zruší. V takovém případě by se giganti museli přestat tvářit jako nevinné nástěnky, které neutrálně ukazují komukoliv cokoliv, co na ně kdokoliv umístí - a nejspíš by je zavalily žaloby všech, kdo se cítí dotčení něčím, co se na jejich platformách objeví. Twitter se zatím úplně zastrašit nenechal, naopak Facebook dal najevo, že prezidentovi rozumí.

A ani ve středu vlastně nebyla politická shoda nijak zásadní. Demokraté velké čtyřce vyčítali především monopolní manýry, republikáni si v rozporu s oficiálním tématem slyšení stěžovali na údajnou zaujatost proti konzervativním postojům. Jako by hlavním cílem bylo zajistit, aby všemocní strážci internetu nezačali před listopadovými prezidentskými volbami tropit nějaká alotria.

Podobná slyšení jsou často ve Spojených státech jakousi psychologickou očistou v situacích, kdy ke skutečné politické akci není vůle nebo nikdo přesně neví, co si počít. Facebook je kupříkladu na paškálu minimálně od minulých voleb a do těch dalších vstupuje prakticky nezměněn. Technologičtí giganti se ocitají stále častěji na hanbě a výroky některých politiků znějí jako dvojka nebo trojka z chování. Ale na vyhazov ze školy to zatím ani zdaleka nevypadá.