Biden: Rusko zaútočí na Ukrajinu, něco udělat musí

Zdá se, že Američané s ruským útokem proti Ukrajině najisto počítají. Ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že Rusko „může zaútočit prakticky okamžitě“. Prezident Joe Biden pak na středeční tiskové konferenci výslovně uvedl, že Rusko „podle mě na Ukrajinu zaútočí (move in)“. „Něco dělat musí,“ dodal v náznaku, že blafování a pózování došly příliš daleko na to, aby mohla ruská armáda dislokovaná na ukrajinských  hranicích prostě sbalit kufry a odejít domů.

Bidenova tiskovka byla vůbec pozoruhodná. Konala se v předvečer prvního výročí nástupu do úřadu a v okamžiku, kdy není moc co slavit. Prezident je podle průzkumů velmi neoblíbený, podle některých má dokonce menší podporu, než měl po roce v Bílém domě Donald Trump. Server Politico hlásí, že Bidena podporuje 40 procent Američanů a 56 procent s ním nesouhlasí, zatímco Trump se po prvních dvanácti měsících „těšil“ podpoře 44 procent spoluobčanů.

Biden tak samozřejmě hájil své výsledky s tím, že se jedná o nedokončený projekt a že je obětí systematické sabotáže ze strany opozičních republikánů. Ti prý všechno kritizují a odmítají, ale nic konstruktivního sami nenavrhují. „Musíme se ptát, pro co vlastně jsou a co chtějí,“ opakoval prezident během téměř dvouhodinové tiskové konference několikrát. „Co přesně například navrhují ve vztahu k Rusku? Pro co jsou?“

O důvodech zklamání Američanů z Bidena se spekuluje. Prezident rozhodně udělal chyby, jeho obraz se podle průzkumů zásadně otřásl v létě, když se Spojené státy chaoticky stahovaly z Afghánistánu a Američané mohli celé dny sledovat na televizních obrazovkách paniku v ulicích Kábulu a oslavy vítězného Tálibánu.  A z propadu se Biden již nikdy nevzpamatoval.

Amerika také čelí stejným vleklým problémům jako zbytek světa. Pandemie se znovu a znovu vrací. Bidenova vláda zvládla na jaře rozjezd masivní vakcinace, ale pak narazila na odpor části Američanů a vývoj od té doby stagnuje. Biden se hájil třeba tím, že se daří udržet v chodu 95 procent škol, nicméně atmosféra v souvislosti s vleklou krizí jednoduše není dobrá.

Totéž lze říci o dalším globálním fenoménu, všeobecném zdražování a inflaci. Ve Spojených státech dosáhlo znehodnocování peněž rychlosti, jakou si Američané nepamatují od začátku 80. let minulého století. Biden tak mluvil o rozbíjení monopolů či zásazích centrální banky, ale bylo jasné, že se jedná o běh na dlouhou trať a že Američané v dohledné době žádný zásadní zvrat očekávat nemohou. Významná část veřejnosti je navíc přesvědčena, že k situaci nemalou měrou přispívá i masivní finanční stimul, který Biden v prvních měsících vlády prosadil v Kongresu a který dnes nejeden expert označuje za příliš velký.

Tím se dostáváme k dalšímu důvodu rozčarování, neschopnosti protlačit Kongresem slibovanou legislativu, přestože mají demokraté v obou komorách nejtěsnější většinu. Biden v podstatě napěchoval kompletní balík svých sociálních a environmentálních reforem do jednoho obřího návrhu zákona v původní hodnotě téměř tří biliónů dolarů, ale ten nakonec ztroskotal na dvou konzervativněji naladěných demokratických senátorech, přestože byl v rámci jednání osekán téměř na polovinu. Biden věří, že se mu „významné části“ zákona ještě podaří letos prosadit, ale z neúspěchu je rozčarovaná především progresivní část demokratů.

Výsledkem je, že otrávený je kde kdo. Biden navíc vládne v situaci, kdy již ve Spojených státech v podstatě nelze získat přízeň stoupenců opačného politického tábora, ať prezident dělá cokoliv. V řadách republikánů tak zhruba 70 procent voličů věří, že Biden není legitimní prezident a že se do úřadu dostal nelegálně. Skutečnost, že se nesmiřitelnou rozpolcenost Ameriky nepodařilo nijak zmírnit, je největším zklamáním z Bidenova působení, zároveň není vůbec jasné, zda je dnes něco takového vůbec možné a zda někdo ví, jak by to šlo zařídit.

Biden má samozřejmě osobní slabiny, není ve svých devětasedmdesáti letech nejmladší a jistý nedostatek energie je jednoduše znát. I středeční tiskovka měla právě v otázce Ruska několik zvláštních okamžiků. Biden na jedné straně opakovaně vysvětloval, že Putin za invazi "tvrdě zaplatí“, například v podobě odříznutí Ruska od možnosti obchodovat v dolarech, na druhé straně jako by naznačoval, že pokud se Rusko spokojí pouze s menším „vpádem“ (incursion), nemusí být odplata zase tak zdrcující a západní spojenci se o ní budou teprve dohadovat.

Novináři se pak dožadovali vysvětlení a Biden mluvil o ruských kyberútocích, na které by Amerika odpověděla přiměřeně - zase kyberútoky. Vlastně vysílal směrem k Moskvě tvrdé výhružky a upozorňoval třeba na to, že často citovaná závislost Evropy na ruských surovinách zároveň představuje z pohledu Ruska 45 procent  jeho příjmů, takže je otázka, kdo je nakonec ve složitější situaci. Zároveň americký prezident v přímém přenosu otvíral před Ruskem možnosti kompromisu. Prohlásil, že brány NATO samozřejmě musí zůstat otevřené, „je ale jasné, že Ukrajina se nemůže stát členskou zemí ještě velmi dlouhou dobu“. Stejně tak v podstatě zaručil, že Západ na ukrajinském území nebude rozmisťovat jaderné zbraně.

Pokud jde ale o členské země na východním křídle NATO, byl americký prezident zcela rozhodný. Na přímou otázku, zda je ochoten vyhovět Putinovým požadavkům na snížení vojenské přítomnosti, odpověděl: „Ne, naopak, budeme ji zvyšovat. Toto jsou členské země NATO, k nimž máme své závazky a ty dodržíme. Ukrajina takovou zemí není.“

Ruská krize v těchto dnech vrcholí, v pátek dojde k jednání ministrů zahraničí USA a Ruska. Z Bidenových slov vyplývá, že snaha o vyřešení patové situace stále existuje - vlastně se zdá, že Washington nabízí Moskvě jakousi čestnou možnost z celé šlamastiky vycouvat. Ta by - alespoň podle Bidenova vystoupení - zřejmě nebyla úplně bezkonfliktní, nemusela by se však proměnit v plnokrevnou vojenskou katastrofu a rozsáhlý konflikt na východě Evropy.