Pečlivě dávkovaná naděje

Uchu Středoevropana zní jméno té nemoci vzdáleně, jako neurčitá hrozba pro cesty do dalekých jižních zemí. Přitom ještě počátkem dvacátého století řádila malárie v okolí pražského potoka Botiče, před několika sty lety sužovala dokonce i obyvatele Skandinávie. Poslední případ, který k nám nebyl zavlečen z jihu, ale pocházel „z místních zdrojů“, zaznamenali českoslovenští lékaři v roce 1957. 

Evropskou malárii se podařilo vymýtit hlavně díky kvalitní lékařské péči a hygieně. S její nebezpečnější tropickou obdobou to tak jednoduché není. Ačkoliv v novém tisíciletí díky moderním lékům a větší pozornosti světa ustupuje, stále na ni ročně umírá půl milionu lidí, většinou dětí mladších než pět let.

Změnit by to mohla účinná a levná vakcína, kterou by obyvatelům chudých zemí zprostředkovaly mezinárodní organizace. Vědci a lékaři se ji snaží vyvinout desítky let a mnohokrát už skončili ve slepé uličce.

Zatím nejslibnější je vývoj vakcíny Mosquirix určené dětem. V říjnu ale přišla z jihoafrického Durbanu nejednoznačná zpráva, která ne všechny potěšila. Testy vakcíny, které již několik let probíhají v sedmi zemích subsaharské Afriky, kde je malárie nejnebezpečnější, tentokrát dopadly ještě méně jednoznačně než dřív.

Ukázaly, že Mosquirix sice stále brání nákaze i po 18 měsících od očkování, ale účinek není nijak oslnivý. Vakcína ochránila jen necelou polovinu (46%) dětí, kterým v době očkování bylo 5 až 17 měsíců. U 36% očkovaných pak zabránila vážným komplikacím, které s malárií souvisejí: onemocnění mozku, chudokrevnosti a dalším.

Rodičům na Západě by takový výsledek nejspíš nestačil. Nechat dítě očkovat, když je sotva poloviční šance, že mu to pomůže? Zastánci vakcíny ale namítají, že umírají-li na nemoc stovky tisíc dětí ročně, ochránit téměř polovinu z nich, alespoň po jistou dobu, by stálo zato. Navíc upozorňují, že byla-li vakcína podávána v kombinaci s dalšími opatřeními, jako jsou sítě proti komárům a chemické postřiky, dařilo se malárii zahnat na velmi přesvědčivý ústup.

Leťte a sajte

Cesta k vakcíně proti malárii začala už v 60. letech minulého století; postupně se ale ukazovalo, že nebude vůbec jednoduchá. Na rozdíl od chřipky, neštovic či tuberkulózy nezpůsobují malárii viry ani bakterie, ale člověku mnohem podobnější paraziti rodu Plasmodium (česky zimnička). Jejich buňky mají stejné jádro i vnitřní membrány jako vyšší organismy a podobné jsou jim i biochemicky. Napadnou-li člověka, je pro imunitní obranu velmi těžké s nimi bojovat.

První pokusy o vytvoření vakcíny vypadaly z dnešního pohledu poněkud divoce. Vědci ozářili nakažené komáry rentgenem, čímž parazity rodu Plasmodium v jejich krvi oslabili. Poté komáry vypustili na dobrovolníky, z nichž každý musel přetrpět více než tisíc komářích bodnutí. Oslabení paraziti sice dokázali proniknout z komářích slin do lidského těla, kde vyburcovali obrannou mašinérii organismu, po dávce radioaktivity se však nemohli rozmnožovat, a své hostitele tedy neohrožovali.

Výsledkem byla velmi solidní imunita proti malárii, v praxi se však riskantní a bolestivá metoda nedala použít. Úplně mrtvá ale není, v USA se začíná testovat vakcína vyvinutá na podobném principu, jen oslabené zimničky jsou tentokrát odebírány z komárů v laboratoři a vstřikovány do žil uměle, takže nepříjemná komáří bodnutí odpadají.

Přesto je získávání i aplikace vakcíny těžkopádné, nepoužitelné pro masivní nasazení v rozvojových zemích. Mohla by sloužit třeba k očkování vojáků na zahraničních misích. Hned tak to ale nebude, testy potrvají odhadem alespoň deset let.

Science versus Nature

Naproti tomu k výrobě vakcíny Mosquirix (je známa též pod zkratkou RTS,S) není třeba složitě chovat komáry, produkují ji geneticky upravené kvasinky. Výsledky posledního kola zkoušek, které mimo jiné ukáže, kolik dávek očkování musí každé dítě dostat, by měly být známy už do konce příštího roku. Pokud vakcínu schválí úřady a získá doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), mohlo by se s ní začít očkovat zřejmě od roku 2016, po třech dekádách vývoje, který začal už v 80. letech.

Zda k tomu skutečně dojde, záleží na řadě věcí: farmaceutický gigant GlaxoSmithKline (GSK), který vakcínu vyvíjí spolu s některými dalšími organizacemi, ji hodlá prodávat jako neziskovou, v podstatě za výrobní cenu. Konkrétní částku ale neoznámil, a tak není jasné, zda bude očkování finančně dostupné. S tím souvisejí i spory kolem účinnosti: vlády a dárcovské organizace nemusejí být ochotny platit za vakcínu, která neochrání ani polovinu očkovaných.

Situaci komplikuje ještě jedna věc. Zatímco vědecký časopis Science hodnotí dosavadní testy poměrně příznivě, konkurenční Nature zpochybňuje dokonce i výše uvedená, nijak vysoká čísla udávající účinnost vakcíny. Jde podle něj pouze o statický výpočet, nikoliv reálně zjištěný počet imunních dětí, který může být proto ještě podstatně nižší než zmíněných 46%. Je-li to pravda, pak skutečnou účinnost vakcíny znají v tuto chvíli pouze její tvůrci.

Jasno by každopádně mělo být zhruba během dvou let. Pokud se pochybnosti ukážou být liché a vše se podaří, získá svět vůbec první vakcínu proti parazitickému onemocnění. Bude to zároveň příslib, že možná jednou se podaří malárii úplně vyhubit.

Text Šance pro období dešťů pojednávající o léčbě malárie čtěte v novém Respektu 50/2013