Mutovaná chřipka z laboratoře

Dlouho očekávaná, široce diskutovaná vědecká událost letošního roku je tu: přední odborné časopisy publikují výsledky kontroverzního výzkumu viru ptačí chřipky, který na jedné straně přináší nové informace o nebezpečí světové pandemie, na druhé se teoreticky může stát nebezpečnou zbraní v rukou teroristů.

Celá věc je složitá a tyto řádky vznikaly v době, kdy články ve vědeckých časopisech ještě oficiálně nevyšly – v době tzv. tiskového embarga. Proto jen stručně popišme výsledky nizozemské skupiny, které zveřejňuje časopis Science (jiná skupina publikuje podobný experiment v Nature).

Tým pod vedením Rona Fouchiera, profesora molekulární virologie z nizozemského Erasmus Medical Center, vzal smrtelně nebezpečný virus ptačí chřipky a vložil do něj tři mutace, které vedly ke vzniku pandemických chřipkových virů v letech 1918 (obávaná španělská chřipka), 1957 a 1968. Vědci tak chtěli zjistit, zda virus ptačí chřipky, který se mezi lidmi nešíří (alespoň pokud víme), díky těmto mutacím získá schopnost cestovat vzduchem - přeskočit z člověka na člověka a nového hostitele nakazit.

To se nestalo, a tak experiment pokračoval: mutovaným virem vědci nakazili fretky, tedy savce, jejichž imunitní odpověď na chřipku je velice blízká lidské. Postupně ve zvířecích organismech vypěstovali deset generací viru, každou opět nakazili další zvířata. Podrobili tak mikroskopického útočníka „přírodnímu výběru“: virus se postupně adaptoval a stával se nakažlivějším.

Tento jednoduchý postup byl úspěšný: vznikl virus, který se mezi fretkami šířil vzduchem a uměl je nakazit. Zároveň ovšem přestal být smrtelně nebezpečný, zvířata nakažená vzduchem se uzdravila. Ukázalo se také, že nový virus je citlivý na současné antivirové preparáty.

Především ale experiment dokázal, že se virus ptačí chřipky může naučit šířit vzduchem mezi savci, přenášet se třeba kašlem podobně jako běžná chřipka. Stačí k tomu zřejmě pouhých pět mutací, určitě méně než deset. Nakolik je pravděpodobné, že k nim dojde i v přírodě, zatím není jasné, může to ukázat až další výzkum. Dle Fouchiera nicméně výsledek znamená, že nelze polevit v úsilí o vyhubení přírodního viru ptačí chřipky. V každém případě znalost kritických mutací hygienikům umožní sledovat, v kterých ptačích hejnech se objevuje virus, jenž má nakročeno k tomu, aby získal schopnost šířit se mezi lidmi.

Nynějšímu zveřejnění výsledků předcházela půlroční ostrá diskuse. Část vědců tvrdila, že se takový pokus nikdy neměl uskutečnit, protože jej relativně snadno mohou napodobit teroristé. (Pokusy navíc probíhaly na běžném výzkumném pracovišti, nikoliv třeba ve střeženém vojenském ústavu). A i mnozí z těch, kteří výzkumu fandili, upozorňovali, že by výsledky měly být zveřejněny jen částečně, bez citlivých pasáží, jež by mohly sloužit jako vodítko pro ty, kdo chtějí poznatky zneužít. Nakonec však převládl názor zveřejnit výsledky v plné šíři. Přínos, který to může mít (obrana před možnou pandemií), převažuje dle autorů i odpovědných expertů na bioterorismus nad možnými riziky. Ostatně na běžných pracovištích, které nemají ozbrojenou ochranu, se pracuje i s jinými velmi nebezpečnými patogeny.

Další výzkum mutovaného viru vědci před několika měsíci dobrovolně zastavili, dokud nevzniknou jasnější pravidla, za jakých podmínek lze podobné experimenty provádět a jak nakládat s výsledky. Na pravidlech se však pracuje a dobrovolné embargo na výzkum bude zřejmě brzy odvoláno.