S Christophem Westphalem jsem se náhodou setkal koncem léta 2004, během studijního pobytu v americké Cambridgi. Byl to uhlazený muž, který měl zajímavé povolání: podnikal jako „venture capitalist“, manažer rizikového kapitálu. V ruchu a kvasu univerzitního města vyhledával vědce se zajímavými nápady a zároveň pátral po investorech, jimž by se tyto nápady daly prodat. Když se to podařilo, vznikla výzkumná firma. Rizikoví investoři bývají ovšem netrpěliví, očekávají rychlý výnos, a tak se často stávalo, že firma během několika let zase zanikla.
Jednu však potkal lepší osud. Společnost Sirtris Pharmaceuticals, kterou Westphal založil spolu s molekulárním biologem Davidem Sinclairem (který dnes působí na Lékařské fakultě Harvardovy univerzity) koupil v roce 2008 farmaceutický gigant GlaxoSmithKline za astronomickou částku 720 milionů dolarů. Nápad, který stál za jejím vznikem, totiž skutečně stál za pozornost. Sinclair byl na stopě léku, který by mohl výrazně prodloužit lidský život (podrobnosti viz Respekt 2009 - zde). Objevil totiž látku, která v organismu navozuje stav podobný hladovění.
Strádání hlady na první pohled nevypadá jako slibná cesta k dlouhověkosti, jenže vědci již dávno předtím studovali podivný úkaz: Organismy, jež musejí čelit výraznému, ale nikoliv katastrofálnímu nedostatku potravy, jsou zdravější a žijí déle. Například laboratorní myši nebo také opice, které dlouhodobě konzumují potravu s o třetinu nižším množstvím kalorií, netrpí tolik cukrovkou, Alzheimerovou chorobou, rakovinou či onemocněními srdce a umírají až o 40 % později než zvířata krmená běžnou stravou. Lidé se však kvůli delšímu životu hladem trápit nebudou, a tak nezbývalo než se pokusit tělo nějak oklamat.
Sinclair zjistil, že sloučenina zvaná resveratrol, kterou najdeme například v červeném víně, dokáže organismus přesvědčit, že hladoví. Zbývala „maličkost“ – vyrobit z resveratrolu lék, který by účinkoval prostřednictvím jasného, dobře prozkoumaného mechanismu a který by prošel všemi fázemi komplikovaných farmaceutických testů. Vedení GlaxoSmithKline věřilo, že se to podaří.
Dlouho to vypadalo nadějně. Dva přípravky firmy Sirtris na bázi resveratrolu vstoupily do fáze klinických zkoušek. Očekávání rostla. „Jde o to, jak učinit devadesátiletého člověka stejně zdravého, jako je člověk šedesátiletý – aby v devadesáti hrál tenis a těšil se z promoce svých pravnoučat. Lidé by byli aktivní, zdraví a pak by náhle zemřeli třeba ve spánku,“ řekl před časem Sinclair redaktorům televize CBS. Westphal pak hovořil o tom, že léky by kromě toho, že přinesou seniorům více zdraví, mohly prodloužit lidský život o 5–10%.
V prosinci však firma Sirtris oznámila, že vývoj „resveratrolových“ léků zastavuje. Nedařilo se udržet stálou hladinu resveratrolu v krvi pacientů a navíc látka účinkovala při různých dávkách různě: při některých aktivovala určitou bílkovinu, jak se od ní očekávalo, při jiných ji však naopak utlumovala. Měla i komplikované vedlejší účinky.
Jak ale před 14 dny napsal list New York Times, společnost GlaxoSmithKline přesto nelituje, že firmu Sirtris koupila. Vstoupila tím na nové výzkumné pole a nejen to: naděje na elixír mládí podle ní stále existuje. Testuje totiž také syntetické přípravky, které z resveratrolu nevznikly, přesto dokážou napodobit jeho účinek a fungují prý spolehlivěji. Více bychom se měli dozvědět příští rok, kdy společnost zveřejní výsledky klinických testů těchto léků.
Sinclair s Westphalem mezitím dál věří v původní nápad, v resveratrol. David Sinclair jej dokonce užívá. Zda se tento mladě vyhlížející čtyřicátník dožije vysokého věku, zatím pochopitelně nevíme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
