Dva pohledy na českou vědu

Máme v Česku transparentní akademii věd, která se nebojí přísného mezinárodního hodnocení? A je česká věda jako celek správně řízena? Zkusme se podrobněji podívat na obě tyto otázky, jimž se Respekt věnuje ve svém aktuálním čísle.

Zbytečná shovívavost

Hodnocení kvality jednotlivých pracovišť Akademie věd ČR, jehož předběžné výsledkyjsme se dozvěděli v dubnu, mělo docela podstatné chyby: Zahraničních posuzovatelů nebylo dost a někteří nevynikali obzvláštní přísností - vycházeli z toho, že vědecké týmy nemohou za to málo peněz, které od státu dostávají, produkovat „hodně muziky“. Jenže o to v hodnocení nešlo, cílem bylo zjistit kvalitu v absolutním slova smyslu, nezkreslenou tím, že to vědci v Česku „mají těžké“.

Příliš shovívavě se údajně chovaly i některé z devíti komisí, jimž zahraniční hodnotitelé předkládali své posudky (komise se skládaly z českých vědců působících převážně mimo Akademii). Dle neoficiálních informací zaujaly dvě z komisí něco na způsob kruhové obrany (přece „nepotopím“ kolegy ze stejného oboru). Navíc nebylo úplně jasně definováno, co přesně znamená ta která známka (jednotlivé týmy Akademie byly známkovány od jedničky do pětky jako ve škole). Nebylo tedy zcela jasně dáno, co přesně musí splňovat tým, který dostal například dvojku.

To všechno jsou důvody, proč vedení akademie, takzvaná Akademická rada, zhruba u deseti procent týmů výsledné hodnocení změnila, zpravidla jej o něco zhoršila. Trvala například na tom, aby týmy odměněné jedničkou skutečně určovaly ve svém oboru světové trendy, jak poněkud vágně vyžadovala předem daná pravidla. Zhoršovaly se ale i méně skvělé známky; bez toho by prý celá operace přinesla nerealistické výsledky, ukazující Akademii v příliš růžovém světle.

Výsledky hodnocení zatím nejsou definitivní, známky se ještě mohou měnit. „Připouštíme, že jsme mohli něco špatně pochopit,“ řekl Respektu jeden ze členů Akademické rady. Nyní je naplánován kalendář schůzek, na nichž se budou členové rady setkávat s vedením jednotlivých ústavů a diskutovat o tom, zda rada nebyla v některých případech nespravedlivá.

Přes všechny zmatky je hodnocení Akademie krokem vpřed a přináší poučení, jak jej příště, zhruba za šest let, zorganizovat lépe. A jak Akademie s výsledky naloží? Akademická rada chce určit termíny, do kterých bude muset vedení jednotlivých ústavů Akademie nějak zareagovat na poznatky, které hodnocení přineslo. Například snížením peněz, jež špatně hodnocené týmy dostávají. Změny by měly nastat například na Orientálním ústavu AV ČR, jehož tři pracoviště obdržela dvě trojky a jednu čtyřku.

Ať žije centrální plánování

Odhlédněme teď od hodnocení Akademie a podívejme se na celou českou vědu, jejíž audit od prestižního mezinárodního konsorcia, vedeného britskou firmou Technopolis, má veřejnost, zatím v předběžné verzi, nyní k dispozici. Jeden ze závěrů auditu se týká vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Říká, že Rada je tak zahlcena nejrůznější agendou – počítáním výsledků z „kafemlejnku“, přidělováním peněz, různými analýzami -, že vůbec nemá čas na strategické plánování. Ale nejen to, ve zprávě konsorcia Technopolis se praví:

„Jiné země se stále více snaží koordinovat znalosti, které jsou distribuované v systému výzkumu a inovací, tak, aby zaváděly celostní, vyvážené strategie. Česká republika jde opačným směrem: centralizuje a odosobňuje rozhodnutí, které jiné země přijímají decentralizovaně a ve spolupráci s jednotlivými subjekty, spolupráci založené na důvěře.Jsme znepokojeni tím, že … RVVI příliš centralizuje rozhodování o výzkumu a vývoji. To způsobuje, že na malý počet lidí (tzn. členů Rady) je kladena velká pracovní zátěž a že tito lidé mají na své úkoly málo času. Je proto přirozené, že se diskuse v Radě soustředí na peníze a že se její členové stávají reprezentanty svých vlastních organizací.“

Pojmenovává se tím mimo jiné několik starých a dobře známých bolestí české vědy: Členové jsou v Radě dobrovolně a kvůli obrovskému množství úkolů nemají na svou práci čas. Úřednický aparát Rady proto získává obrovské pravomoci, které mu nepříslušejí. Někteří členové RVVI si ovšem zároveň „hrají na vlastním písečku“, prosazují především zájmy resortů, které zastupují, nikoliv české vědy jako takové. A konečně, sestavit jednotnou metodiku hodnocení pro celou vědeckou a výzkumnou scénu (tzv. kafemlejnek) a centralizovaně podle ní rozdělovat peníze mezi Akademii, vysoké školy a ministerstva je scestná myšlenka – to je právě ono odosobněné, mechanické rozhodování.

Firma Technopolis má v Česku i ve světě velkou autoritu a zdá se, že výsledky auditu, který si u ní objednalo ministerstvo školství, nemohou být jen tak smeteny ze stolu. Na ministerstvu školství se nyní hovoří o tom, že do roku 2014 vznikne speciální servisní tým, který se bude zabývat úřednickou agendou a ulehčí členům RVVI, takže se budou moci věnovat strategickému plánování. Zda se jim tím jen neuvolní ruce pro ještě ostřejší vzájemné spory a lobování za zájmy svých resortů, například průmyslu, není v tuto chvíli jasné.