0:00
0:00
Z nového čísla21. 6. 20094 minuty

Za limity!

Česko se nachází v okamžiku, kdy se na desítky let rozhoduje o tváři země. Budou tu o prosperitě a politické moci rozhodovat občané, nebo manažeři firem Mostecká uhelná a ČEZ?

Mostecké doly
Autor: Filip Singer

Litvínovský starosta Daniel Volák dostal před čtrnácti dny stručné psaní, po kterém ho málem skolil infarkt. Bylo od premiéra Jana Fischera a stálo v něm, že vláda uvažuje o prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí. Tato veledůležitá zpráva dává těžařům šanci vykopat ze země uhelné zásoby za tři sta miliard korun. Odborníci považují Fischerův dopis za důsledek obrovského lobbistického tlaku, který předtím smetl „málo vstřícnou“ vládu Mirka Topolánka. Nejde přitom jen o pár zbouraných vesnic a zaškrcený Volákův Litvínov.

Mocná koalice
„Pro zajištění bezpečných dodávek základních životních potřeb pro obyvatelstvo České republiky je nutno někdy navrhovat taková opatření, se kterými ne vždy a všichni vysloví souhlas,“ napsal premiér starostům tří lokalit ohrožených možnou těžbou uhlí. O pár dnů později svůj dopis revidoval. „Tato vláda nebude o limitech rozhodovat,“ řekl v telefonickém rozhovoru starostovi Litvínova. Bylo to chvíli před vyslovením důvěry jeho kabinetu a dopis by se mohl stát důvodem, proč by pro něj nezvedli ruku poslanci ODS, Strany zelených, ale i pár jedinců ze zbývajících parlamentních stran, kteří v minulých měsících hlasovali proti prolomení uzávěry. Fischer svůj „omyl“ vysvětlil faktem, že podklady pro dopis mu dal ministr průmyslu Vladimír Tošovský, horlivý zastánce prolomení limitů, a že názor vlády jako celku je jiný. Také slíbil, že jeho kabinet nebude o těžebních limitech rozhodovat. Jenže to zdaleka není konec hry o prolomení uhelné těžby a o stamiliardy korun, které se za ní skrývají.

↓ INZERCE

Hlavním lobbistou za prolomení limitů je desítka manažerů Mostecké uhelné společnosti (MUS). Sedm z nich je už půl roku obviněno švýcarskou prokuraturou z praní špinavých peněz – nebo zjednodušeně řečeno z toho, že miliardové zisky z Mostecké převáděli načerno na stovky zahraničních kont svých „firem“, které však byly většinou jen schránkami v daňových rájích. Hlavním nepřítelem plánů této skupiny byla vláda Mirka Topolánka, ve které Strana zelených prosadila nejen stop snaze těžit na dosud zakázaných územích, ale také novelu zákona, jež by státu dovolila zásoby uhlí za uzávěrou v urychleném řízení odepsat, což by pokusy uhlobaronů o těžbu za limity utnulo definitivně. Naopak na straně plánů Mostecké uhelné stojí ČSSD, komunisté a necelá desítka poslanců ODS, jejichž hlasy měly v rozhodujících soubojích, odehrávajících se v posledních měsících, zásadní váhu. Podle některých hlasů se vliv této neformální koalice naplno projevil právě ve svržení Topolánkova kabinetu.

Příběh Mostecké uhelné a její souboj o limity začal v roce 1998. Tehdy podle policejních dokumentů převedli manažeři tehdy ještě skoro napůl státní MUS v podezřelých transakcích skoro deset miliard korun do zahraničních bank. Za tyto víceméně státní peníze pak manažeři pravděpodobně přes „své“ švýcarské firmy nakoupili pro sebe akcie společnosti z kuponové privatizace, vlastněné různými fondy – a brzy měli ve firmě více než stát.

A zbytek státního podílu prodala vláda Miloše Zemana v roce 1999 naprosto neprůhledné „americké“ investiční skupině Appian Group, jejíž skutečné vlastníky nikdo neznal. V Česku skupinu tehdy reprezentoval jediný muž, Belgičan Jacques de Groot, dlouholetý manažer Mezinárodního měnového fondu. „Pan de Groot je zárukou, že za prodejem stojí seriózní investice,“ prohlašoval tehdy největší propagátor „appianského“ prodeje, ministr průmyslu Miroslav Grégr.

To už se o majitele a transakce Mostecké uhelné zajímala policie. Podle několika jejích dobových souhrnných zpráv, které má Respekt k dispozici, už tehdy při pátrání po majitelích společnosti narazili policisté na zajímavou spojitost. Zjistili, že švýcarské společnosti nakupující akcie MUS mají přímou provázanost s Appianem a pěti hlavními manažery Mostecké uhelné v čele s lídrem celé záležitosti, podnikatelem Antonínem Koláčkem. Podezření, že vlastníci koupili akcie za státní peníze vytažené z kasy, kterou měli spravovat, definitivně potvrdila loni švýcarská policie.

Celý článek čtěte v Respektu 26/09. 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články