S navigací do kanálu
Co by lidi zajímalo, kdyby nebyly „zajímavosti“? Místa, která návštěvníkům doporučují oficiální průvodce, se mnoho desetiletí nezměnila. Hra geocaching ale ukazuje, že zajímavější je to možná jinde.
Scházíme po schůdcích až k hladině potoka, který se klikatí kamenným korytem. Jsme v pražské Michli, což byla průmyslová periferie se vším, co k tomu patří – prošli jsme už kolem bývalé pražské plynárny, kolem kolonie dělnických domků, viděli seřazovací nádraží, nekonečné plochy kolejí a dep. Je zážitek objevovat tu zašlou industriální romantiku. Naše GPS nás ale vede dál, až k Botiči, který je osou téhle pražské čtvrti.
Míjíme houštiny květin, před lety u nás ještě neznámých křídlatek, kmínky pajasanů, nepříjemné oblouky jakýchsi hybridů ostružin. Jdeme skutečnou džunglí, ze které se jen občas otevírají pohledy na střechy města. Potok vtéká do tunelu. Rozsvěcíme čelovky; za chvíli jsme opět na světle a naše pouť pokračuje. Kam? Za drobnou krabičkou, skrýší, která je součástí populární celosvětové hry, geocachingu. Nakonec nacházíme na železné trubce krabičku se silným magnetem přilepeným ke stěně. Magnet ji spolehlivě drží naspodu trubky.
Je dobře ukrytá, lidé provozující geocaching, vedeni satelitní navigací, sem ale přicházejí pravidelně. A naskytne se jim pohled na město, možná zajímavější a více vzrušující než to, co nabízejí obvyklé oficiální soupisy zajímavostí. Geocachingových skrýší je dnes na světě asi jeden a půl milionu, u nás odhadem asi 25 tisíc. Každá z nich má svého autora, který ji schoval na místě, které mu připadalo výjimečné, pozoruhodné. Na každé z takových míst někdo přijde pětkrát za měsíc; tak často je průměrná skrýš objevena.
Celý článek najdete v pondělním Respektu 21/2011.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
