Protony v Praze: Drahé centrum zázraků

Je to vzácná příležitost, jak je aspoň zahlédnout. Stojí na konci zářivě rudého koberce, po kterém právě z parkoviště přichází do haly pražského Protonového centra prezident Tatarstánu Rustam Miňnechanov. Majitelé centra, bratři Pavel a Václav Laštovkové, jsou tu, aby ho přivítali. Jinak se na veřejnosti moc neukazují a s médii nemluví. „Nepíšete o nás hezky,“ vysvětluje to jejich mluvčí – a má svým způsobem pravdu.

Protonové centrum, jež otevřelo loni v prosinci, provází řada kontroverzí. Všeobecná zdravotní pojišťovna se s ním pře o platnost miliardové smlouvy a kvůli příliš drahým zákrokům se zdráhá posílat mu pacienty, které k sobě centrum naopak vábí masivními reklamními kampaněmi slibujícími zázraky. Investice se totiž majitelům vrátí jen tehdy, když centrum bude léčit stovky lidí ročně. Lékaři se ale shodují, že drahý proton má smysl pouze pro desítky Čechů. Návštěva z Tatarstánu má jasný cíl – příliv bohatých pacientů z Východu.

Zatímco delegace mizí v útrobách centra, z haly míří opačným směrem ke svému autu blonďatá čtyřicátnice. Inka Rybářová má právě za sebou patnácté z celkem sedmadvaceti ozáření protonem a je to zatím jediná pacientka, jíž tady VZP léčbu zaplatila.

Podivuhodný proton

Inka Rybářová, matka dvou dcer, autorka pohádek a zpěvníků pro děti, ví o zhoubném bujení své. Nádor v hlavě jí našli ve třinácti letech, dospívala na nemocničním pokoji. „To, že jsem se dožila čtyřiceti, je neobvyklé,“ říká žena s odkazem na vedlejší účinky léčby. Přesto ji drsná pravda loni na podzim zaskočila. V hlavě se objevilo hned několik nádorů, na operaci ani na ozařování si lékaři vzhledem k jejich poloze a někdejší léčbě netroufli. „Řekli mi, že bych jim zemřela na stole. Loučili se slovy: ‚Žijte, dokud můžete. Máte ještě pár měsíců,‘“ vypráví Inka Rybářová. „Hodili mě přes palubu, byla jsem pro ně ztracený případ. Brala jsem jako strašnou křivdu, že mi nikdo nechce pomoci.“ Z deprese ji vytáhl článek v časopise Pestrý svět – S nádory si poradí proton. Zašla do Protonového centra a lékař ji ujistil, že u nich ozařovaná být může. Zbývalo domluvit se s VZP, aby léčbu uhradila.

Jenže VZP – ani jiná zdravotní pojišťovna – s Protonovým centrem smlouvu nemá a hned tak se ji uzavřít nechystá. Může za to fakt, že bratři Laštovkové chtějí mnohem víc, než pojišťovnám i většině lékařů připadá přijatelné a rozumné.