Oáza v hluku velkoměsta

Když si člověk z velkoměsta chce posedět na trávě pod širým nebem, prchá na venkov. Málokoho napadne, že zážitek klidu mu může nabídnout i dvorek činžáku. Češi si jednoduše veřejný prostor svých měst zatím neumí užívat. Těch, kteří objevují dvory a vnitrobloky pod okny svých bytů, však zvolna přibývá.

Dvouletý Tobiáš se radostně hrne na trávník. Chvíli pobíhá sem a tam, pak zamíří k pískovišti. Lopatka a bábovky ho nezajímají, vítězí náklaďák. Navzdory tomu, že jsme v centru velkoměsta a je parné poledne, tady je chládek a klid. Neobtěžuje tu hluk aut ani prach ulice. Jsme totiž na dvoře jednoho z činžáků v pražských Dejvicích. Pěstěný trávník zastiňuje uprostřed stojící vzrostlá višeň, kolem plotu jsou ostrůvky nejrůznějších keřů a květin, v rohu je Tobiášovo oblíbené pískoviště s lavičkou. „Skoro každý den sem aspoň na chvíli sejdeme,“ pochvaluje si Tobiášova matka Eva Jelínková. „Na hřiště v parku to sice máme kousek, ale bývá přeplněné a navíc na něj praží slunce. Zajdeme tam jen občas, aby si syn pohrál s jinými dětmi.“

Celý článek najdete v pondělním Respektu 24/2011.