Návrat do života

Trenér prudce foukne do píšťalky a hráči se rozbíhají. Hbitě skáčou po zhruba padesátimetrové hliněné trati, ale kouč není spokojen. „Rychleji, rychleji!“ křičí na své svěřence. Za mužstvem se zvedá prach a běžci postupně skáčou přes cílovou čáru. Všichni sportovci v poli mají berle: na plácku vedle bulváru vedoucího do centra liberijské metropole Monrovia začíná další trénink reprezentace fotbalistů s amputovanými končetinami. Fotbalistům v poli chybí jedna noha, brankáři přišli o ruce. Po sprintech hráči odcházejí kličkovat s balonem mezi vyznačenými kolíky. Pak se rozdělují do skupinek a hrají bago. Jeden muž stojí uprostřed a snaží se zachytit přihrávky, které si předávají čtyři kamarádi v kroužku kolem něj.

Tvrdá příprava v podobě tří tréninků týdně odstartovala letos na podzim a úsilí se nakonec vyplatilo. Minulý týden Libérie ve finále mistrovství Afriky hráčů s amputovanými končetinami na penalty porazila domácí Ghanu a po dvou letech opět vyhrála pozlacený pohár.

Bylo to vítězství mužů, které zmrzačila čtrnáctiletá občanská válka v Libérii. Společně vyhráli ti, kdo stáli na různých frontách konfliktů, i ti, kteří byli jejich bezbrannými oběťmi. Podobný je také osud řady jejich soupeřů na mistrovství Afriky. I hráči ze Sierry Leone a z Angoly jsou poznamenáni krutými občanskými válkami z 90. let, které už v naprosté většině skončily. Hrou si nevydělají peníze jako hvězdy profesionálního fotbalu. Úspěchy na hřišti jim ale nabízejí jinou nedostatkovou hodnotu: cestu zpět do normálního života.

Celý článek čtěte v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí 5. 12. 2011.