Dítě ze stanice Zoo vyrostlo

Když v 70. letech vyšel autobiografický román My děti ze stanice Zoo, vyvolal příběh Christiane F. po celém světě hrůzu i dojetí. V šestnácti letech se ohlížela a vyprávěla o dětství v rodině násilníka a alkoholika i o smrtící nudě na západoberlínském sídlišti Gropiusstadt, kde žili. Ve dvanácti letech ji tohle všechno přivedlo k prvnímu jointu hašiše, o rok později sáhla poprvé po heroinu a ve čtrnácti již v drogách „lítala“ natolik, že si na ně začala vydělávat prostitucí – a do deníku si stále častěji zapisovala zprávy o úmrtích svých vrstevníků, kteří na tom byli podobně.

Děti ze stanice Zoo končí odjezdem šestnáctileté dívky na „léčení“ k babičce na venkov. Bez jasné odpovědi, zda se pihovatá dívka ze závislosti nakonec dostane, nebo ne. Christiane Felscherinow, hlavní hrdinka světoznámého deníku, je ve svých 51 letech těžce nemocná a rozhodla se svůj příběh dopovědět.

Novinka se vymyká konvencím stejně jako slavná prvotina. „Já už nikdy čistá nebudu,“ konstatuje v právě publikované knize Můj druhý život, jejíž české vydání se chystá v horizontu několika měsíců. Příběh plný zvratů v podobě dalších experimentů s drogami, pěvecké kariéry, sedmiletého toulání po řeckých ostrovech, mateřství i pobytu ve vězení sice znatelně postrádá čtenářský zážitek Dětí ze stanice Zoo – to když Christiane odbíhá ke zdlouhavým sebelítostivým úvahám o ideální výchově dětí či škodlivosti hraní počítačových her.

https://www.youtube.com/watch?v=WVEKBAPKOwk

Co do informací ale přináší kniha strhující zprávu o životě „nejznámější narkomanky světa“, jíž zveřejnění soukromí v pouhých šestnácti letech naprosto překopalo život. Punc prominentní feťačky jí přinesl tučné výdělky z knihy a pozornost médií i veřejnosti. Nadité konto jí na druhou stranu usnadnilo opětovný pád do světa drog a dodnes jí v mnohém komplikuje život.

Původní kniha vznikla jako natočený rozhovor novinářů Kaie Hermanna a Horsta Riecka, který nejprve vycházel na pokračování v týdeníku Stern a pak knižně. Byl podle ní byl natočen i stejnojmenný film, kde Davide Bowie hrál sám sebe. Příběh pojmenovaný podle berlínské stanice Zoologischer Garten vyšel v osmdesátých letech i u nás a byl tehdy bestsellerem.

„Jako první bez obalu napsala, co se děje, když člověk propadne závislosti na drogách,“ uvažuje nad významem Dětí ze Zoo Evžen Klouček, vedoucí Centra následné péče při Drop Inu. „Dodnes je to jeden ze zdrojů, po kterých rodiče, pokud zjistí, že jejich dítě bere drogy, sahají. Je to ale v podstatě sebedestruktivní – rodiče Christiane situaci nezvládli, postupovali bezradně a neefektivně, takže pokud se právě Dětmi ze stanice Zoo rodiče inspirují, propadnou se nejspíš do pocitu bezvýchodnosti. Možností, jak dnes závislost léčit, je přitom celá řada.“ Přesto terapeut druhý díl vítá; už proto, že je sám zvědavý, jak to s ní dál dopadlo.

Při uvedení pokračování Dětí ze Zoo Christiane poprvé po letech vystoupila před média. 

„Má rázná gesta, pevnou a štíhlou postavu. V tu chvíli málo naznačuje, že tělo téhle ženy decimuje notná dávka tablet a alkohol. Dnes ráno si prý dala dva jointy,“ popisuje ji při uvedení knihy německý týdeník Spiegel.

Co všechno Christiane F. prožila po „Dětech ze Zoo“, se dočtete v novém Respektu 49/2013. Od nedělního poledne na iPad/iPhone nebo čtečce Amazon Kindle, v pondělí na stáncích.