Čas zpytovat svědomí
Jadernou havárii ve Fukušimě nezavinila jen příroda, ale také lidská lehkomyslnost.
Na události z 11. března letošního roku obyvatelé severovýchodního pobřeží Japonska nikdy nezapomenou. Půl hodiny po jednom z nejsilnějších zemětřesení historie se od moře ozval hluboký znepokojivý zvuk rostoucí černé vlny, která smetla domy a unášela auta. V přístavu Mijagi vyrostla na 16 metrů. Místy pronikla až deset kilometrů do vnitrozemí. Zničila sto tisíc domů a dvacet tisíc lodí, zabila 24 tisíc lidí.
Způsobila také výpadek proudu a přerušila vedení plynu. Nad tmavou, bahnem pokrytou zemí vzplanuly apokalyptické požáry. Voda zaplavila i čtyři jaderné elektrárny. Nejhůř byla postižena Fukušima, kde výška vlny pravděpodobně dosáhla až 14 metrů, zatímco zařízení elektrárny bylo konstruováno sotva na šestimetrovou tsunami.
Pro události podobného typu, jakým bylo velké východojaponské zemětřesení z 11. března a vše, co pak následovalo, používá teorie katastrof výraz „kaskádový efekt“. Kaskáda neštěstí se odvíjela i ve Fukušimě: vlna smetla elektrické rozvody záložních chladicích čerpadel, které nebyly nijak chráněny, a reaktory v havarijní situaci ztratily možnost chlazení. Následovaly první úniky radioaktivní páry, doprovázené zoufalou snahou reaktory a nádrže s vyhořelým palivem chladit mořskou vodou.
Celý článek si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí 22. 8. 2011.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
